Nahlédněte do světa datové analytiky, píše se na plakátech, které vidím u vchodu do Italské budovy. Data Festival má bořit mýty o složitosti práce s daty, a proto, i jako nepolíbená touto tematikou, jsem se rozhodla přijít. Pokračuji dál do Rajské budovy, slyším ruch a rozhlížím se kolem sebe. Nevím, do jakého stánku zajít jako první. Jestli k Tipsportu pro dobře vypadající donuty nebo k vystavenému modelu auta od Škodovky.
V rámci Data Festivalu si různé firmy připravily přednášky o tom, jak využívají data a jak je jednoduché s nimi pracovat. Jelikož má první přednáška od firmy Behavera začíná až za pár minut, jdu prozkoumat i druhé patro Rajské budovy. Narážím zde na stánky firem jako je Czechitas nebo Datea. Největšího zástupu si ale všímám u firmy Virtual Lab. Vydávám se tím směrem, abych náhodou o něco nepřišla. Po pár krocích začínám chápat, o co je tu největší zájem – virtuální realitu, která vytváří různé simulace. Například na simulaci nemocničního oddělení JIP si návštěvníci mohou zkusit ovládat stroje a prohlédnout si i další vybavení. Virtuální realita vás umí přenést i do manažerského prostředí, kde se setkáte se scénáři na míru a vyzkoušíte si tak soft a hard skills v praxi. Další zajímavou sekcí je Let’s meet VR, což je sdílený 3D prostor, kde se zobrazují prototypy výrobků, nebo vás dokonce přenese na veletrh na dálku. Nestačím se proto divit tomu, kde všude se dnes dá tato technologie využít.
Data jako pomocník proti vyhoření
Mířím na první přednášku od firmy Behavera o tom, jak předejít poklesu výkonnosti a vyhoření u zaměstnanců a jak k tomu využít právě data. Zprvu si musím zvyknout na rychlost přednesu, protože přednášek je tolik, že jsou pouze ve třiceti minutových blocích. Jan Kuba z Behavery se ale s lehkostí tohoto úkolu ujímá. Popisuje, že když firma nemá takový výkon, jaký si představujeme, nestačí udělat průzkum mezi zaměstnanci pomocí Google Forms a následně zorganizovat školení o time managementu. Je nutné se v detailu zaměřit na pracovní kompetence a kulturní potřeby našeho personálu. To všechno měří Behavera pomocí simulačních her. Po nich už zjistíte odpověď na otázku, co očekávají zaměstnanci od týmu a manažera nebo kolik potřebují pro práci svobody. „Problémem poklesu výkonnosti nejsou lidé, ale prostředí. To musí být takové, aby bylo podporující a vhodné,“ říká na závěr jeden ze zakladatelů startupu Jan Kuba.
Čekání na další přednášku si zkracuji opět mezi stánky. Tentokrát mě zaujal banner „Talk2Amy“ u stánku firmy Mongata. Načítám QR kód a jdu si povídat s umělou inteligencí Amy. Hezky mě přivítá a pak následuje série výroků, u kterých mohu zvolit, jak moc se s nimi ztotožnuji. „Miluji život.“ Rozhoduji se, jak se k tomuto vyjádřím a nakonec volím odpověď „rozhodně souhlasím“. Po dvaceti minutách odpovídání na otázky přichází pocit, že už se ani neznám, ale umělá inteligence Amy mi právě vytvořila osobnostní profil. „Patříte mezi lidi, kteří jsou otevření a sociálně dobře rozvinutí. Zajímají se o pocity i názory ostatních a okolím jsou vnímání jako klidní a empatičtí.“ „Hurá, krize osobnosti zažehnána,“ říkám si a odpouštím Amy, že mi s těmi osobnostními otázkami zavařila hlavu.
Jak budou autonomní vozidla řešit nehody?
Po náročném osobnostním kvízu mě čeká přednáška o autonomních vozidlech a etice v umělé inteligenci. Pan inženýr Richard Novák z Prague Data Ethics Lab, která spolupracuje se Škoda Auto, nám humorně vysvětluje, že vyvinout etickou umělou inteligenci pro autonomní vozidla je opravdu oříšek a mnoho světových expertů z různých oborů si s tím neví rady. Přenáší nás do úplně jiné dimenze a popisuje situace, kdy by si AI při nehodě musela vybrat, koho srazí, aby došlo k co nejmenší škodě. „Blbé je, když už auto nemá volant a řidič vidí, že jede do zdi. I to může být výsledek, který AI vyhodnotí jako nejlepší.“
Může ale AI určit, jestli srazí mladého, nebo starého člověka? Rozhodne se to z ekonomického hlediska podle HDP, které je ještě daný jedinec schopný vytvořit? A co nějaké kulturní hledisko? V Japonsku převládá úcta ke starým lidem, v USA zase k těm se statusem. Tolik otázek, na které je těžké najít odpověď. „I z technického hlediska je to velmi složité. Musíme se zamyslet, jestli jsou na to připravené naše 5G a 6G sítě,“ doplňuje Novák. Když pokračuje s vyjmenováváním věcí, které by se ještě musely změnit, než nastane tato realita, uvědomuji si, že je to ještě běh na dlouhou trať. Z technického hlediska dojde k vývoji rychle, ale tato dilemata nebudou ještě dlouho vyřešená.
Zase ta Amy
Poslední přednášku na pořadu dne má firma, která přišla s umělou inteligencí Amy, tedy Mongata. Jsem zvědavá, co vlastně umí a proč ji zajímaly všechny ty informace o mně. „Amy je platforma, která kombinuje nejnovější postupy v psychologii s umělou inteligencí, a vytváří tak základ pro výpočty v oblasti psychologie osobnosti. Díky využívání AI, možností cloud computingu a pokročilé matematiky dokáže posoudit lidskou osobnost jako celek,“ představuje Amy Martin Rücker ze společnosti Mongata na přednášce „Kdo jsem? – data a lidská osobnost“. Amy využívají jednotlivci, firmy nebo assesment centra. Zjišťuji, že moje verze Amy byla jen zkušební a v plné verzi jsou ještě další psychometrické dotazníky, které pomáhají vytvořit umělé neuronové sítě a předpovědět emoční reakce člověka. Software vytvoří po zodpovězení otázek člověku profil, kde se může srovnat s ostatními a například si zvolit ve firmě vhodný tým. Přednáška vyvolává diskusi hlavně o etické otázce tohoto softwaru. „Co když pak personalisté ve firmě preferují někoho na základě jejich profilu u Amy?“ Pan Rücker odpovídá, že cílem systému je jen ukázat osobnost, ale už neříká, koho poté ve výběrovém řízení zvolit a koho ne.
Festival mě jednoznačně přesvědčil o tom, že data jsou nyní ve všech oblastech našeho života a pro efektivní fungování je potřeba je umět sbírat a následně chytře využívat. Není potřeba se jich bát, může to zvládnout opravdu každý.
