Máme se třináct let od vstupu do Evropské unie (EU) se lépe než kdy předtím? S otevřenými hranicemi a volným obchodem přišla i odpovědnost a povinnosti, které zastánci absolutně suverénního státu nenesou s úsměvem na tváři. A možná většina je vůči Evropské unii nebo tomu, co se z ní stalo, skeptická. Na oslavách Dne Evropy na Střeleckém ostrově o současné situaci EU a postavení České republiky debatovali ekonom Tomáš Sedláček, herečka a politička Taťána Fischerová a psycholog Dalibor Špok.
Hodinovou debatu v rámci cyklu Café Evropa moderovala Emma Smetana. Ekonom Sedláček hned v úvodu připomenul, jak velký krok Česká republika od své samostatnosti učinila – jako první ze zemí bývalého sovětského bloku vstoupila do Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Severoatlantické aliance (NATO) i EU. „Měli jsme motivaci, v druhé půlce jsme ale ztratili dech,“ komentuje situaci Sedláček. České deprese jsou podle něj jen ukázkou toho, že jsme dosáhli svých cílů a nemáme žádnou další vidinu.
Fischerová zdůraznila, že EU není jen ekonomický, ale především také kulturní a sociální koncept. Dotkla se i problému, který vytvořilo přiznání Bruselu o dvou rychlostní Evropě. „Pro budoucnost není takové rozdělení na dvě části dobré,“ myslí si. Politička nesouhlasí ani s prosazováním národních zájmů. Východisko vidí ve společných debatách o cestách a řešení v podobě kompromisů.
Politické extrémy izolujeme na Hrad
Téma diskuze se dotklo i uprchlické krize, která možná většinu Evropy nyní táhne k zpochybňování jejího fungování. „Divím se, že v roce 2017 neexistuje plán, který by takovou situaci vyřešil,“ vztáhl svou kritiku také k Organizaci spojených národů Sedláček. Podle Fischerové univerzální řešení neexistuje. „Moře zavřít nemůžete,“ říká.
Psycholog Dalibor Špok v migraci nevidí nic novodobého. Jako příklad uvádí situaci za první světové války, kdy přicházeli lidé ze severní Itálie nebo z Haliče. „Toto je vlastně normální stav. Na světě probíhají stovky konfliktů, o kterých nevíme, protože je nemáme v novinách,“ dodává. Bát se neznámého je podle Špoka přirozené, ale přirozenost je na druhou stranu něco, co se lidé naučili ovládat. „Mít strach není hodnota. To je ten strach překonat,“ uzavírá.
V závěru debaty došlo i na téma politických extrémů, které otřásly evropskou stabilitou. „My ty politické extrémy izolujeme na Hrad,“ udává Sedláček. Dnes volby vyhrávají emoce. Z politiků se stávají baviči a tím přitahují pozornost. „U nás je člověk, který do 80 procent médií dokáže procpat svůj obličej,“ dává příklad Sedláček. Podobný případ lze podle Špoka hledat i za oceánem. „Trump bojuje s dikitalizací pomocí nacionalismu,“ říká a dodává: „K moci mu stačí 140 znaků.“
S tím, že lidé se dnes už nechtějí zabývat celou politickou vizi souhlasí i Fischerová. „Nechci lidem lhát, ale pochopila jsem, že většina lidí to všechno slyšet prostě nechce,“ doplnila. Celá debata skončila symbolickou otázkou, jestli se v Evropě můžeme mít ještě lépe. Podle Špoka „mít se dobře“ je stav duše, který musí přijít sám. „Musíme hledat svoje hodnoty a talenty,“ uzavřel debatu.
