Nezávislá žurnalistika na VŠE slaví a důkazem toho jsou noviny, které
vychází již desátým rokem. Se slovy „jako služebně nejstarší redaktor
toho nejvíc pamatuješ“ jsem byl pověřen sumářem
o Studentském listu.
Když se slaví jubilea, objevují se příměry k vývoji jedince. Podle
toho by byla redakce děcko, jež končí čtvrtou třídu základní školy.
Takový příměr si ale dovolím odmítnout už proto, že SL netvoří jeden
člověk, ale skupina mladých lidí, studentů. Vhodnější mi snad přijde
přirovnání ke společné místnosti, řekněme třeba třídě, do níž
přicházejí nové tváře, nějakou dobu zde zůstanou, něco odpracují, pak
odejdou. Ti hodně činorodí se poté občas sejdou s podobně založenými
bývalými kolegy, a ti vůbec nejaktivnější nadále pečlivě sledují
dění ve třídě, kterou už dávno opustili.
Na začátku ale musí někdo nabrat první partu lidí a k tomu, aby pro
sebe získal nějaký prostor, musí mít plán, čeho chce dosáhnout. To se
stalo v květnu 1999, kdy skupina studentů vedlejší specializace Ekonomická
žurnalistika kolem Jaroslava Struhaly vydala pod názvem Studentské listy
seznam kurzů VŠE pro další semestr. První „klasické“ vydání už pod
současným názvem Studentský list vyšlo následně v říjnu, mělo osm
stran. Snad kvůli spartánským podmínkám, nebo jen z velkého nadšení pro
věc se v redakci vytvořila dobrá parta, kterou za dobu trvání redakce jen
výjimečně někdo narušil. Já osobně jsem vždy považoval v tomto
případě sehraný tým za hlavní klíč k úspěchu.
Společnou místnost či třídu, kam dlouho studenti přicházeli a
odcházeli, představovala redakce ve čtvrtém patře Staré budovy, při
jejíž přestavbě pro ni ale prý už nebylo na Žižkově místo a redakce
dostala šanci sídlit a scházet se na jarovských kolejích. To tehdejší
vedení odmítlo zejména kvůli kontaktu se školními zdroji, ale i kvůli
řízení prodejů a dalším důvodům. Raději si našlo prostory na dohled
žižkovskému areálu za komerční nájem. Přesto se Studentskému listu
daří být finančně soběstačným, a to zejména na základě dobrovolnosti
práce všech členů, a také díky dostatečným příjmům z prodeje
tištěného SL a inzerce v něm i na iListu. Svým způsobem jsme tak
nezávislejší než dříve.
SL vždycky stál na fajn kolektivu a takový si ho pamatuju i já, když
jsem do něj přišel v květnu 2004, právě když slavil „pětiletku“.
Dalších pět let uplynulo a celkem již z téhle třídy vzešlo
64 regulérních vydání SL na formátu A3 a k tomu šest speciálů pro
prváky (menší formát A4). Šedesátý pátý standardní kousek držíte
právě v ruce, má, jak už je v poslední době běžné, přes dvacet
stran. Periodicita se standardizovala na třech číslech za semestr, již
několik kalendářních roků tak vychází celkem šest čísel a jedno
prvácké. Z novinářského pohledu je SL jakýmsi hybridem, vychází sice
měsíčně, ale formátem spíš připomíná klasický deník.
Cena Studentského listu zpočátku kolísala, ale posledních pět let ji
redakce drží vytrvale na úrovni deseti korun. Spolu s tištěným SL se
datuje také existence internetové paralely, iListu (www.ilist.cz), kde stěžejní část obsahu
tvoří články přejaté z papírového vydání.
V čele SL stáli tito šéfredaktoři: Jaroslav Struhala, Martina Konecká,
Milan Duda, Zuzana Šenoltová, Michal Procházka a Petr Čermák. Řada
členů, ať už s funkcí, nebo bez ní, se později prosadila ve velkých
českých médiích, další uplatnili praxi získanou v SL jinde. Aktuálně
čítá redakce přes třicet členů, novou šéfredaktorkou je Lenka
Havlíčková.
