Tak jsme se dočkali, ECTS je tady. Před koncem zimního semestru už můžeme hodnotit nový studijní systém nebo aspoň jeho dopad na studentský život. Přechod na „éčko“ jen potvrdil, co jsem věděl už dřív – očekávat zázraky se nevyplácí. Zastavme se u hlavních nedostatků, které v přechodu na ECTS vidím já, student navazujícího magisterského studia.
Tak jsme se dočkali, ECTS je tady. Před koncem zimního semestru už můžeme hodnotit nový studijní systém nebo aspoň jeho dopad na studentský život. Přechod na „éčko“ jen potvrdil, co jsem věděl už dřív – očekávat zázraky se nevyplácí. Zastavme se u hlavních nedostatků, které v přechodu na ECTS vidím já, student navazujícího magisterského studia.
Ekonomie. Tohle slovíčko hovoří za všechno a je asi nejnepovedenější změnou. Všichni se shodneme, že to je jeden z těch těžších předmětů, ne-li vůbec ten nejtěžší. V tom případě je nepochopitelné, proč se nyní vyučuje ve formě 4/2, tedy dvě přednášky a pouze jedno cvičení týdně. Jak může vůbec být v silách vyučujících a studentů probrat za 90 minut cvičení týdně to, co dříve bylo tak tak možné zvládnout za 3 hodiny?
Navíc relativně dost času zabere test, který se píše na cvičení každý týden. (A když jste nemocní, ztrácíte body automaticky bez možnosti reparátu.) Prověřovat znalosti průběžně se může zdát chvályhodné, ba dokonce přispívající k růstu studenta. Střední školu jsme však již opustili a je zodpovědností každého jednoho z nás, aby se připravoval tak, jak mu to vyhovuje. Dohled, dozor a vodění za ručičku nejsou atributy vysokoškolského studia. Dle mého názoru je tohle testování zbytečné.
Sloučení předmětů Mikro 2 a Makro 2 bohužel nezlepšilo chápání vzájemností těchto dvou oborů. Ve skutečnosti vede k tomu, že pokud například zvládáte výborně mikroekonomii, ale v makru se doslova „plácáte“, ztratíte předměty oba. To ve starém systému nebylo a znevýhodňuje to v řadě ohledů studenty v plánu E proti „déčkařům“.
Také ohodnocení Ekonomie 2 počtem kreditů je nelogické. Předmět 3MI402 je za sedm „evropských“, zatímco Podniková ekonomika 2 či Management 2 jsou za šest. Kdo si myslí, že Management 2 má v náročnosti tak blízko k Ekonomii 2, má méně mozkových buněk než zubů.
A ještě jedna perlička k Ekonomii 2. Byly vydány jakési Pracovní listy. Jedná se o skriptum, které obsahuje příklady z mikra i makra. Nechme stranou, zda by nebylo lepší uveřejnit je na webu školy zdarma, proč však cvičebnice z takto těžkého předmětu neobsahuje výsledky jednotlivých příkladů, je mi stále záhadou.
Není to však jen Ekonomie, co se v „éčku“ nepovedlo. Na cvičení z marketingu řešíte případové studie o vysavačích ze sedmdesátých let, pivovarech v Severní Americe v letech osmdesátých a nakonec se dopracujete – světe, div se! – k nakladatelství v roce 1991. Na cvičení z podnikovky se zase od vyučujícího dozvíte, že by bylo podstatně lepší, kdybychom seděli v počítačové učebně a ukázali si nějaké opravdu použitelné nákladové modely.
Škola na plný úvazek
Proklamace některých představitelů FPH jsou opravdu zajímavé a stojí za to se nad nimi pozastavit. Počty kreditů, kterými je každý předmět oceněn, je odvozen z přepočtu hodin, které má student týdně strávit přípravou a skutečnou účastí na cvičeních a přednáškách. Celkem se tak má student věnovat škole 40 hodin týdně, doslova „na plný úvazek“, jak se vyjádřil nejmenovaný akademik.
To by bylo v pořádku, kdyby VŠE byla školou univerzitního typu. Jenže tou není. Kromě teorie je čím dál více nezbytné propojení s praxí, a tak se většina studentů snaží do této reality proniknout. To však (i v případě částečného úvazku) zabere dost času.
Takže když pilně studujete a k tomu sbíráte zkušenosti, kolik času vám reálně zbude na řekněme osobní život, sport a – bože, chraň! – také zábavu? Řeknete si, že na přednášky a cvičení chodit nebudete. Ale to je problém, protože pokud vám jde také o kolej, musíte sbírat na cvičeních a dokonce i účastí na některých přednáškách body. Ty jinak bez náhrady ztrácíte.
Letošní první ročníky bakalářského a navazujícího magisterského studia se staly pokusnými králíky. Je jasné, že to na někoho padnout muselo. Ale čím dál více se zdá, že nikdo nepomyslel na problémy studenta. Všechno se řešilo hlavně z hlediska organizace. Že by to bylo tím spěchem?
A rýpnutí na závěr: pokud student v plánu E musí ukončit každý předmět známkou, zatímco v déčku nikoliv, pro koho je snazší získat kolej? Hádejte třikrát.
