Do Rajské budovy vcházím v sobotu kolem jedenácté. Ne, nejsem blázen,
ani se mi nepopletly dny. Jdu pomáhat s organizací castingového kola
soutěže VŠE hledá talent.
Ve Vencovského aule je na sobotní dopoledne živo. Tým Grafické a
multimediální laboratoře (GML) a organizátor dne Martin Rey chystají
technické zázemí pro soutěžící – mikrofony, světla, zvučící
techniku a kamery. Nejdřív nesměle přihlížím a čekám na
nějaký úkol.
„Budeš simulovat porotu,“ přichází pokyn. Tedy, aby bylo jasno.
Simulovat jen jako, hodnotit a vyhazovat soutěžící nebudu. To jen aby kamery
věděly, kam mířit, až ve druhém kole bude za stolem sedět opravdová
porota.
Uvelebím se tedy za stůl, ze kterého záhy udělám registrační místo
pro účinkující. Pomalu se začínají trousit, kolem dvanácté začíná
kolo aerobicovým vystoupením. Jako jeden z mála si tento výstup užiju od
začátku do konce.
Přísně utajovaná vystoupení
Castingové kolo soutěže je neveřejné, a dokonce ani sami soutěžící
se nesmí navzájem při vystoupeních vidět. To mi po plném rozjezdu
soutěže značně znemozňuje využívat stůl porotců jako administrativní
centrum. Začínám pendlovat mezi porotcovským stolem, kde mám notebook, a
předsálím auly, kde čekají soutěžící. Vybírám od nich jména,
kopíruju hudbu a poskytuju informace.
Druhý blok přihlášených začíná s půlhodinovým skluzem. Jedna
z kapel věnovala zvučení více, než se předpokládalo. „Nevadí, to
doženeme“, uklidňujeme se. Bohužel, zrovna v nejméně vhodnou chvíli,
tedy v záplavě „soutěžících-zpěváků“, nás ještě zradí technika
a několik desítek minut se hledá fuknční mikrofon.
Talenti z VŠE umí především zpívat
Naštěstí se ho nakonec podaří zprovoznit, a tak si, občas přes dveře,
občas v aule, poslechnu od rapu přes Shakiru až po Bídníky. Pěvecká
čísla kvantitativně převyšují čísla ostatní. Z padesáti
talentovaných se asi třicet přihlásilo právě se zpěvem. Dva soutěžící
dokonce z řad exchange studentů.
Někteří soutěžící zpívali v doprovodu hudby z CD.
Foto: Michael Černý
Nicméně, ani jedno číslo není stejné. Někteří zpěváci vystupují
s hudebním podkladem z CD, jiní mají za sebou kapelu a někteří se
doprovázejí sami. Jedni mají silný a výrazný hlas, jiní ne. Zkrátka a
dobře, do semifinále postoupí zhruba polovina čísel, tak uvidíme, zda můj
vkus a vkus poroty se budou shodovat.
Jiní se doprovodili sami.
Foto: Michael Černý
Přes všechnu snahu a popohánění všech a všeho, co se dá, se nám
zpoždění nedaří stáhnout. Někteří soutěžící čekají na svůj
výstup i o hodinu déle, než se předpokládalo. Nesou to však statečně a
nečestují nás ostrými výrazy. Naopak, trpělivě vyčkávají a navzájem
se povzbuzují.
Našli se i tací, kteří zazpívali s živou kapelou.
Foto: Michael Černý
Z auly nás dostane až ostraha
Kromě hudebníků se do soutěže přihlásili také akrobati, slečna
s pejskem, freestylisti nebo tanečníci, jedna soutěžící našla svůj
talent ve světelné show. Program je našlapný a jede se až do poslední
chvíle. Z auly nás dostane až ostraha školy, která má nařízeno
v 18 hodin zamknout budovu. Ještě před školou krátce zhodnotíme celý
den, uvažujeme, co by se do příště dalo zlepšit a vyrazíme domů. Já
s hlavou plnout toho, kolik zajímavých talentů na ekonomce studuje. Určitě
se máme v dalším kole, které se chystá na večer 3. listopadu, na
co těšit.
Freestyle Union předvedli číslo, se kterým se stali mistry
Evropy.
Foto: Michael Černý
