Je čtvrteční večer 14. srpna. Na Jungmannově náměstí se mačkají
davy lidí. Velká část z nich drží v ruce pivo, či víno. Všichni se
přišli podívat na skupinu hendikepovaných umělců skupiny The Tap Tap,
kteří se snaží naskládat na malinkaté pódium.
Již na začátku mě překvapila přímost a povznesený pohled.
Hendikepovaní ukázali, že i s překážkami, které život klade do cesty,
se lze odvázat a bavit se. „Myslíme si, že člověk by si měl umět
udělat srandu hlavně ze sebe,“ říká člen kapely Ladislav Angelovič,
který nesnáze hendikepovaných během večera mnohokrát zlehčoval.
Zahájení koncertu proběhlo později, než se očekávalo, ale ani poměrně
komplikovaný začátek hudebníky neodradil. Když lidé začali nervózně
přešlapovat, ujal se Ladislav slova a vyzval organizátory aby „uvedli
sponzory a řekli si svoje věci předem,“ a ne na konci koncertu, protože je
„tlačí policejní hodina.“
Skupina si vypůjčila většinu písní, které během večera zazněly, od
jiných umělců. Zahrála i píseň Ředitel autobusu, která vypráví
příběh bubeníka Marka Valenty. Toho s jeho malým kolem, které používal
jako kompenzační pomůcku, nechtěli pustit do autobusu. Koncert trval
přibližně hodinu a vystoupení neprodloužilo ani hlasité nabádání
diváků.
Vystoupení proběhlo v rámci turné The Tap Tap na černo. Již samotný
název poukazuje na úzkou provázanost s černým humorem. Na náměstí si
lidé rovněž mohli prohlédnout výstavu morbidních karikatur
s postiženými, na níž se podíleli samotní hudebníci, kteří
„garantují ten nejčernější humor.“ Obrázky by za jiných okolností
působily urážlivě, přinejmenším kontroverzně, zde však poskytují
prostor pro pobavení a zamyšlení. Výstavu „kazí“ jedině slogan na
konci místnosti: „Jednou ti dojde, že to taková sranda není.“ Přestože
za vstup na koncert ani na výstavu návštěvníci nic platit nemuseli, mohli
zde přispět na vzdělávání postižených z Jedličkova ústavu či pomoci
zakoupením různých suvenýrů.
ČTĚTE TAKÉ:
