Základní lidskou potřebou je každodenní přísun jídla a tekutin. Už
pro novorozené dítě se stává samozřejmostí, že jeho kojná víla maminka
rozpozná, kdy má hlad. Zanechá veškerých činností, včetně obskakování
tatínka, aby svého roztomilého, řevem zmodralého drobečka nasytila.
V době, kdy dětem začíná školní docházka, se starostlivým matkám
zdánlivě ulehčí, protože se většina dětí začne stravovat ve školních
jídelnách. Náležitě to ale svým potomkům vynahrazují řádnými
svačinami, nedělními kachničkami a buclatými tvarohovými buchtami. Tak to
většinou pokračuje ještě na středních školách. Nehledě na to, zda je
maminčina holčička či chlapeček ubytován na internátě nebo do učení
dojíždí, mají rodiče stále ještě celkem slušný přehled o tom, co
jejich děti konzumují.
Zlom však nastává při nástupu na vysokou školu. Pro spoustu lidí je to
první okamžik v životě, kdy se naprosto odpoutají od rodiny a začnou tak
trochu „žít svůj vlastní život“. Přichází tedy i novinka v podobě
stravování. Jednou alternativou, která studentům umožňuje zaplnit
kručící žaludky, jsou menzy. Pokud si však i ten nejnenáročnější
student nepospíší, těžko si vybere z jediného zbylého pokrmu v nabídce
ten, co mu právě chutná. Tuto situaci pak dokáže vyřešit už jen
návštěva fastfoodu či bageta z automatu, která se časem stává velice
oblíbenou. Mezi její výhody patří, že máte jídlo „na talíři“
během vteřiny. Pokud ovšem nenastane případ, kdy přístroj, ne až tak
hladový jako vy, není ochoten „sežrat“ mince, které do něj netrpělivě
házíte. Ukojit hlad však lze i jinými způsoby. Vysokoškoláci si
například mohou zkusit vaření na vlastní pěst. To je teprve pravá škola
života! Začíná se u polévky z pytlíku, která by zasloužila Nobelovu
cenu, odvážnější pokusy pak mají různou odezvu. Některé končí pouze
připáleným hrncem, jiné výpadkem proudu na celém patře.
Díky Bohu za vynález plastových dóz a mikrovlnné trouby! Takto
zůstáváme v kontaktu s domovem i přes vzdálenost desítek až stovek
kilometrů. Starostlivé matky jsou totiž schopné vařit v neděli
i několik druhů jídel, jen aby měl studiem (a flámováním) vyčerpaný
potomek teplé jídlo do žaludku. Stává se tedy, že je zavazadlo studenta
zaplněno z největší části právě těmito zázračnými krabičkami. Po
příjezdu na kolej už stačí nakoupit pár rohlíků a člověk je živ a do
jisté míry i spokojen.
Možná, že bychom se měli stravováním budoucích titulovaných hlav
zabývat více, protože nevhodné uspokojení základní potřeby může mít
nedozírné následky. Někteří hladovci se pouze tváří nesnesitelně
protivně, v extrémních případech však nastane situace, kdy se jídlo
stane posedlostí a bábovka znenadání úplatkem.
