Všichni žijeme ve svém osobním kómatu

12. 5. 2007 | | Nezařazené

Mistina hipísácká máma říkávala, že „Američané sní o bohatství proto, aby mohli přede všemi utéct. Jen se podívejte na všechna ta nóbl venkovská sídla, kam se bohatí uchylují do exilu. Na ty jejich podomácku dělané ráje, kam utíkají. Když se tohle zhroutí, a to se stane vždycky, snílek se vrací do světa.“

Chuck Palahniuk
Deník

Odeon, 2006

Mistina hipísácká máma říkávala, že „Američané sní o bohatství proto, aby mohli přede všemi utéct. Jen se podívejte na všechna ta nóbl venkovská sídla, kam se bohatí uchylují do exilu. Na ty jejich podomácku dělané ráje, kam utíkají. Když se tohle zhroutí, a to se stane vždycky, snílek se vrací do světa.“

Misty vždy chtěla být slavnou malířkou. Co vás ve výtvarné škole rozhodně nenaučí je, jak se vyrovnat s tím, když si váš manžel v autě dovnitř pustí trochu oxidu uhelnatého. Když zkejsnete na ostrově Potchkeysea ve starém domě plném šmuků, na které vás sem nalákal. Když vaše tělo i mysl už po tři inkarnace dělá něco, co nechce.

Její manžel Peter – jsi to ty – ale nezemřel. Leží v komatu a Misty pro něj – pro tebe – píše deník. Je to přece stará námořnická tradice – když je muž na moři, jeho žena pro něj popisuje den po dni – jak děti rostly, jaké bylo počasí, všechny ty drobné momenty, které jsi díky své nepřítomnosti zmeškal. „Tohle je pro tebe, Petere, ty šmejde.“

V průběhu psaní zjišťuje, že jsi byl tak trochu magor. Živil jsi se tím, že jsi bohatým turistům z pevniny přestavoval domy. Když ale zazvoní telefon a už šestý výletník si stěžuje, že mu zmizela koupelna nebo kuchyň, tak to už vážně není normální. Když Misty zjistí, že jsi v každém domě jednu místnost zazdil a po obvodu zdí čmáral zlověstné vzkazy, je čas si dát panáka. A do toho tenhle Angel Delaporte. Zbohatlík z pevniny s věčně plnou placaticí a kecy o grafologii. Tajemná babička – tvá matka, která manipuluje s tvojí dcerou. A detektiv Stilton: „Popsala byste své sousedy jako lidi s nepřátelským vztahem k cizím osobám?“

Tato kniha je o tom, že opravdové umění vzniká jedině z utrpení. Misty tvrdí, že když chtěl sochař Bernini přesně trefit bolestný výraz, pálil se u toho svíčkou na noze. Goya ohluchnul ve chvíli, kdy poznal pravou lásku a zemřel na syfilis. Proč se vám líbí to, co se vám líbí? „Jak to, že tak úděsná válečná scéna jako je Guernica je krásná, zatímco obraz se dvěma jednorožci líbajícími se v rozkvetlé zahradě je prostě sračka?“

Když knížku čtete, možná si říkáte, jestli není tak trochu magor sám autor. Kam se poděla ta geniální fikce z Klubu rváčů? Má to mezery – mizející pokoje, nejasné tušení o jakési kletbě. Grafologie. Analýza obličejových svalů. Problém je, že tato fikce je ještě dokonalejší. Celé vám to dojde na poslední stránce. Zalapáte po dechu – a je to tady.

Palahniuk, intelektuál ze Starbucks, je tak trochu postmoderní Kundera. Vždy o jeden rozměr navíc. Ví to oba: „Všichni žijeme ve svém osobním kómatu.“

Mohlo by tě zajímat: