iList.cz » Místo, kde sloni můžou na dálnici

Místo, kde sloni můžou na dálnici

30. 12. 2006 | Irena Teprtová |

Jen málokdo si dovede představit měsíční prázdniny plné cestování, exotiky, moře, hor a adrenalinu za tři a půl tisíce. Sice nebudete nijak zvlášť rozhazovat, ale přesně za takovou částku si můžete udělat výlet do Indie. A pokud chcete ušetřit i na letence, můžete tam dojet třeba stopem. I tohle někteří Češi dělají.

Krávy, co žerou odpadky

O Indii se často říká, že je nebezpečná, zaostalá a špinavá. Snad jen to poslední se blíží úplné pravdě. Všechna větší města včetně hlavního Dillí vypadají z našeho evropského pohledu strašně. Všude odpadky, zápach, nikde žádná kanalizace. Po ulicích se prohánějí zvířata, nejde ale o psy nebo kočky jako u nás. V Indii chodí po hlavní metropoli opice, prasata a krávy a spokojeně spásají vyhozené odpadky. Na druhou stranu nad městy neustále létají orli nebo jiní draví ptáci, což svědčí o tom, že příroda nebude zase tak zničená. Každopádně všechno, co už Indové nepotřebují, se vyhazuje buď na zem nebo do řek. Ty také díky tomu nikoho nelákají ke koupání, naopak připomínají tekutý pudink.

Bohužel nejenom k městům patří slova zápach a bordel. Samotná příroda je v Indii nádherná. Najdete tu všechno – moře, hory, pouště i nekonečně dlouhé pláže. A mezi tím vším opět odpadky. Původ tohoto všeho nepořádku leží v samotné povaze Indů. Ochrana přírody nebo nějaká ekologie jim je naprosto ukradená. To dokazuje například i chování obsluhy, která ve vlacích roznáší jídlo. Když cestující dojí a zeptá se, co má udělat s tácem, zbytky jídla a prázdnými nádobami, obsluha jen nechápavě ukáže na okno a jasně naznačí: Co asi? Vyhodit z okna. A tak se podél trati válí igelitové pytlíky a zbytky stravy a mezi tím vším chodí krávy, které to spokojeně jedí.

Tento fakt může člověka přivést na otázku, proč vlastně Indové nejedí hovězí. Jedna varianta je, že se jedná o posvátné zvíře, ale je taky dost možné, že si Indové moc dobře uvědomují, co krávy žerou, a proto už pak sami o ně nemají zájem. V Indii se ale naštěstí objevují i mladší generace, které se začínají o problém přírody zajímat. Ale bude asi těžké změnit dávné zvyky a mentalitu lidí.

Kontinent jménem Indie

Indie není jeden stát. Sice je podle školního atlasu vybarvená jednou barvou, ale ve skutečnosti tu je několik menších států s rozdílnými náboženstvími, jazykem, kulturou i politikou. Je to v podstatě taková menší Evropa. Přestože si běžný turista žádného velkého rozdílu nevšimne, Indové na sobě vzájemně poznají, jestli jsou ze stejného „státu“ nebo ne.

První velkou odlišností je jazyk. V Indii existuje celkem osmnáct jazyků a opravdu to nejsou jen nějaká nářečí. Pokud si někdo myslí, že se znalostí jednoho z nich se domluví všude, je na omylu. Ani Indové si vzájemně nerozumí, a tak je jejich dorozumívacím jazykem angličtina. Nejenom běžná komunikace, ale i všechny nápisy včetně jídelních lístků v místních lidových restauracích jsou v angličtině.

Mezi další „vnitrostátní rozdíly“ patří například gramotnost. Na některém území je gramotnost čtyřicetiprocentní a obyvatelé i šéfové státu zastávají názor, že obyčejní lidé nepotřebují umět číst a psát. Pro svou obživu musí pracovat a ne mít vzdělání. Až se v příštím životě narodí lépe, budou se tohle všechno moci doučit. Na druhé straně existují místa, kde už několik let vládnou komunisti, gramotnost je stoprocentní a infrastruktura v dobrém stavu. Indie jednoduše není stát, ale kontinent.

Zákeřní taxikáři

Přestože se o Indech občas mluví negativně, jedná se o nenásilnou kulturu. Ve většině případů jsou velmi mírumilovní, milí a komunikativní. Je ovšem třeba dodat, že hodně z nich to dělá proto, že vidí „bohatého Evropana“, který touží utrácet. A ani spojení „český student“ je nepřesvědčí o opaku. Pro Inda má každý Evropan peníze. Tak proč z něj trošku nevydolovat.

Jsou vlastně dva typy Indů. Pro jednu skupinu je český turista zajímavost, kterou chce trošku probádat, pro druhou je to plná peněženka, ze které je potřeba si něco vzít. I proto by měl být člověk při prvním kontaktu obezřetný a odhadnout, o co usměvavému a anglicky mluvícímu Indovi asi jde. Komu ale nedůvěřovat určitě, jsou taxikáři. Už na letišti v Dillí čekají na své zákazníky, aby je odvezli na úplně jiné místo, něž oni chtěli, a za úplně jinou cenu, než si původně řekli. I když na začátku předstírají, že vás dovezou do vámi vybraného levného hotelu, jedou s vámi do vzdálených turistických informací, kde vám další Ind začne nutit předražený hotel v centru.

Pokud opravdu nechcete naletět, musíte si ubytování sehnat sami. Hotely a motely, které mají nižší úroveň, jsou pro nás velmi levné, jako koneckonců všechno v Indii. Jejich cena se pohybuje od 150 do 400 rupek, což je v korunách asi od sedmdesáti do dvou set. V tomto typu ubytování ale rozhodně nenajdete vykachlíčkovanou koupelnu a obrovskou vanu. Voda tady teče jenom studená a teplá se přikupuje. Na požádání vám ji ale ochotný Ind přinese v kyblíku až do pokoje.

Na motorce ve čtyřech

Cestovat se dá po Indii různě – vlakem, taxíkem a nebo na motorce, což je místní neoblíbenější dopravní prostředek. Už padesát let se tu vyrábí jeden stejný model. I když se to může zdát neuvěřitelné, tak na jednu motorku se vejde celá indická rodina. Rodiče, dvě děti a zavazadla. Jeden z nejkrásnějších momentů, které můžete v Indii prožít, je půjčit si motorku a celý den na ní jezdit. Pokud si říkáte, že na motorce jezdit neumíte a nemáte na ni žádný doklad, tak to v Indii nikomu nevadí. V půjčovně jednoduše zaplatíte v přepočtu sto až dvě stě korun a můžete si celý den jezdit. Silnice sice nejsou v nejlepším stavu, ale jezdit se po nich dá. Dálnic je tu minimum, ale to vám může být stejně jedno. S motorkou na ni vjet nesmíte. Je to trošku zvláštní nařízení, protože jinak smí na dálnici bez problémů i velbloud nebo slon.

V Indii uvidíte samozřejmě i spoustu aut a mezi nimi i naši (kdysi) českou škodovku. Oblíbeným modelem je octavia, která je pro Indy něco jako pro nás cadilac. Benzin je tady jenom o něco málo levnější než u nás. Ale jeho cenu si musíte nejdřív usmlouvat. Rozhodně tu neexistuje to, co známe u našich benzinek – cedule s aktuální cenou. Pokud už v Indii nějakou cenovku vidíte, můžete si být jistí, že cena je asi pětkrát dražší. Na začátku je těžké poznat, kolik opravdu máte za co zaplatit. Ideálním řešením je počkat na částku, kterou na vás bude prodávající křičet při vašem odchodu z obchodu. To je většinou ta pravá hodnota.

Cestovat po Indii se dá i vlakem. Pokud jste někdy slyšeli o narvaných vlacích, ze kterých vypadávají lidi, tak je to dost zkreslený obrázek. I když našim drahám se také moc nepodobají. Nejdřív je potřeba si koupit místenku, a pak čekat. Když nějaký vlak zastaví na nádraží, ještě nemůžete vědět, jestli to je ten váš. A tak musíte běhat kolem vagónů a porovnávat číslo, které máte na jízdence s číslem napsaným na vlaku. Pokud máte to štěstí a číslo sedí, můžete jet. V oknech vlaků jsou mříže. Důvodem je, aby černí pasažéři nemohli utíkat před revizorem nebo naopak nemohli naskakovat tajně do vlaku. Co se ale týká servisu uvnitř vozu, tak ten nás naprosto převyšuje. Po vagónech často chodí obsluha a nabízí kávu, čaje i jídlo. Vůbec se tedy nemusíte bát, že budete dva nebo tři dny, což je normální doba jízdy, o hladu.

Alkohol na příděl nebo v konvičce

Snad jediná věc, která je v Indii drahá, je alkohol. A nejvíc pivo. V této zemi existuje zvláštní typ prohibice. Alkohol se buď prodává v obchodech na příděl, nebo si ho můžete koupit v restauracích. I tady to je ale trošku složitější. Většina podniků nemá právo alkohol prodávat, a tak ho na nápojovém lístku nenajdete. Musíte proto počkat, až vám ho číšník nabídne sám nebo si o něj opravdu říct. Pokud uspějete, dostanete ho například v čajové konvičce.

Klasická „česká hospoda“ v Indii neexistuje. Snad jen nějaká její obdoba, což jsou jakési nalejvárny, kam chodí pouze muži a velice rychle se dostanou do totální opilosti. Indické jídlo je i u nás vyhlášené. Vyznačuje se hodně kořením, pálivostí a projímavými účinky. Klasický turista by si tedy měl dát pozor a míchat místní jídla i s něčím trošku „evropštějším“. To vůbec není problém v Indii sehnat. Tím, že je tu hodně cizinců a turistů, je zde i veliký výběr různých kuchyní.

Záchod na každém rohu

Pověstný je i vztah Indů k hygieně. Je pravda, že se jejich chování liší podle kasty, do které spadají, na druhou stranu hodně Indů je i přes svůj původ zvyklých vykonávat potřebu opravdu všude. Ve vlaku, na ulici, na zdi, kdekoliv. Některé ulice a omítky domů proto vypadají opravdu neatraktivně. Na druhou stranu se ale Indové neustále myjí silně parfémovanými mýdly, aby případný zápach maskovali. Také rozlišují funkci rukou. Zatímco pravou se dělají čisté věci a práce, například jedení, levá slouží na vše, co je špinavé.

Otázka náboženství tu překvapivě není nijak ožehavá. Indové jsou naprosto tolerantní a uznávají, že každý věří v něco jiného. Je to určitě způsobené i přítomností spousty národností a odlišných kultur. Rozhodně tady nikdo nebere nože nebo výbušniny a nejde řešit tuhle otázku po svém. Jediné, co jim přijde zvláštní, je to, že někdo třeba vůbec nevěří v nějakého boha. Ateismus je prostě něco abnormálního.

Úžasná je i smířenost místních lidí s osudem. Nikdo na něj nenadává, i když žije například v obrovské bídě. Bere, že se prostě takto narodil a nic se s tím nedá dělat. A v příštím životě se třeba zase narodí lépe. Tato vyrovnanost způsobuje na druhé straně i minimální soucit s chudými a bezmocnými. Nebývá výjimkou vidět Indy, jak plivou po chudém dítěti. Tento přístup k životu je pro ně ale naprosto typický. Je to až trošku paradox. Na jedné straně se jedná o mírumilovný a nekonfliktní národ, na straně druhé je nevšímavý k sociálním problémům ostatních.

O mírumilovnosti svědčí i místní policie. Ve městě neuvidíte žádného policistu se zbraní. Jediné, co u sebe permanentně nosí, je bambusová hůl. Když pak někdo udělá něco nepřiměřeného, tak ho jednoduše ochránce zákona přetáhne holí a život jde dál. V Indii určitě není třeba se bát. Je akorát potřeba danou zemi, kulturu a lidi respektovat. Pro nás, pro Čechy, pro Evropany, je tento svět naprosto nepochopitelný. A přestože si Indové moc dobře uvědomují, jak žijeme my u nás a jak oni, i tak by s námi neměnili. Tato autentická věta to jasně ukazuje: „India is better then Europe. Everything is possible here. Possible and flexible.”

Zážitky Aleše Němce sepsala Irena Teprtová