Poryvy větru se mnou cloumají a chvílemi mám pocit, jako by se mi do zad opřel statný muž a tlačil mě před sebou. Jen často se měnící směr a síla větru mě utvrzuje v tom, že se opravdu jedná o působení přírodních sil. Zadívám se dolů až na samý konec útesů a sleduji, jak se mohutné vlny Atlantského oceánu rozbíjejí o temné skály. Mohérové útesy, nacházející se v hrabství Clare v západním Irsku, nabízejí zkrátka jedinečnou podívanou. Útesy kolmo spadají do Atlantského oceánu a řadí se mezi nejvyšší útesy v Evropě. Táhnou se v pásu asi 8 kilometrů a zvedají se až 200 metrů nad hladinu moře. Tyto břidlično-pískovcové útvary patří k nejnavštěvovanějším místům v Irsku.
Jdu po cestičce, která vede kolem útesů, a užívám si krásných výhledů. Nutno dodat, že několikrát také trnu hrůzou, kam až jsou lidé schopní se vydat. Podél cesty stojí výstražné cedule, kam už je vstup zakázán a navíc by měl mít každý na paměti, že místa podél krajů jsou značně nestabilní. Přesto si lidé poblíž těchto míst, kde je už od skal a bouřlivých vln dělí jen pár desítek metrů propadu dolů, lehají a s křečovitým úsměvem fotí. Právě proto už byly zdejší útesy svědkem mnoha nešťastných událostí. Výhled odsud je však nádherný. V nejvyšším místě útesů stojí O´Brienova věž, postavená v roce 1835. Během slunných dnů lze vidět Aranské ostrovy, Galwayský záliv či oblast národního parku Connemara.
Mohérové útesy pro milovníky přírody
Mohérové útesy neboli Cliffs of Moher jsou také ideálním místem pro milovníky přírody, především pro pozorování ptáků. Svá hnízdiště zde má mnoho vzácných druhů, mimo jiné alky a papuchalkové. No a v neposlední řadě za zmínku stojí také fakt, že v roce 2009 byly útesy vybrány jako jeden z 28 finalistů v anketě Nových sedm divů světa. Sedám si na široký okraj trávy, v dálce pozoruji pasoucí se býky a slyším stále se přibližující zvuk podkov. Zanedlouho po silnici procválá skupina jezdců na obrovských koních. První z nich má bílou barvu, dlouhou hřívu a široké rousy na nohou. Tzv. irský cob patří k národnímu bohatství země a je tím, na co mohou Irové být právem hrdí.
Centrum hudby a veselé zábavy: Doolin
Vracím se po silnici zpět do malé vesničky jménem Doolin. Ta je proslavená široko daleko jako jedno z nejzajímavějších míst na západním pobřeží, které je stále baštou irsky mluvícího obyvatelstva. Tady můžete zažít tu pravou irskou atmosféru se vším všudy, říkám si během šíleného sprintu krajinou. Držím si igelitku přes hlavu a běžím, jak nejrychleji dokážu. Obloha, která byla ještě před chvílí přívětivě modrá, se najednou zatáhla, z šedé se stala v mžiku černá a celé okolí pohltil déšť a mohutné hřmění. Promočení na kost dobíháme do první hospody a odhazujeme mokré oblečení. Všichni účastníci našeho zájezdu do Irska se brzy v hospodě sejdou.
Udýchaní a se splihlými vlasy utváříme zajímavý kontrast s místními, kteří sedí suší na baru s pintou Guinnesse před sebou. Trochu si připadáme jako v kovbojce, kde po vstupu do baru všechno dění utichne a veškerá pozornost se upne na vás. To je však jen otázkou minuty a během chvíle se celá společnost vrací ke svému původnímu životu. Bar jménem O´Connels je narvaný k prasknutí, na zdech a stropech visí všechny možné dekorace a z vedlejší místnosti se ozývá typická živá hudba. Vstupujeme už každý s Guinnesem v ruce a stoupáme si přímo před muzikanty. Flétna, housle i píšťala utvářejí energií nabitou atmosféru. Že takovou ještě neznáte? Pak si musíte do Irska zajet. A nezapomeňte na ospalou vesničku Doolin. Ta je známá jako hudební centrum západního Irska.
Autor: Hana Dekojová, CK Mundo
Čtěte také:
