Začal podzim. Venkovní teploty pomalu klesají k nule a my se snažíme
být zelení. Neplýtváme zbytečně energií a neničíme naši planetu.
Myslíme na budoucí generace a myslíme na rozpočet. Zatopíme si sami.
Nepotřebujeme ústřední topení, nepotřebuje oheň. Kam se na nás hrabe
biomasa, máme masu svoji. Zadýcháme naší alma mater vlastními silami. Jsme
na sebe hrdí a pyšně funíme v učebnách, v aulách, na chodbách
i v dalších prostorách školy. Čím více lidí, tím lépe to topí.
Občas se šetříme a v jídelnách nedýcháme. Výpary vytopí místnosti
za nás. Za to na toaletách je pořád zima. Znamenáme zde únik tepla
z budovy. Záměrně uzavíráme některé buňky a vytváříme fronty. Díky
zvýšenému úsilí studentů se nám částečně podaří vytopit i tyto
prostory. Voda již více nezamrzá. Po prvních týdnech zkušebního provozu
slavíme úspěch. Země zachráněna, rozpočet též. Studenti žijí.
Vyřešen je i problém přeplněných šaten. Zejí prázdnotou. Závratně
vzrostl prodej teplých nápojů.
Zvažujeme zřídit půjčovnu elektrických ohřívacích deček. Poplatek
bude mírný, ceny příznivé. Bude též potřeba přitvrdit a zvýšit
náročnost některých předmětů. Vystresovaný student lépe topí.
Nadšeně plánujeme a nestačíme se divit. Selhala nám technika. Zamrzly
Windows. Propadáme panice, organizace se hroutí. Vyučující kolaborují.
V některých kabinetech objevujeme načerno umístěné přímotopy. Studenti
se přidávají a začínají si nosit svoje. Nedá se nic dělat. Budeme muset
zatopit.
