Pověst ekonomky opět utrpěla. V půlce října zveřejnila Mladá fronta
článek o metodách, za které se na páté fakultě získávaly zápočty.
Zarážející přitom nebyl pouze přístup učitele, ale celého vedení,
které o problému podle získaných informací vědělo a namísto studentů
drželo ochrannou ruku nad pedagogem.
Shodou okolností jsem se v posledním měsíci stala svědkem dalších
dvou událostí, které VŠE v očích mých přátel z jiných škol značně
diskreditovaly. A já se styděla. Protože, jak potom vysvětlovat, že jsou
všechny ty pověsti o nabubřelé škole plné arogantních lidí
přehnané!
Na Karlově univerzitě, kde souběžně studuji, jsme měli vyučujícího
z Národohospodářské fakulty. Výuka i zakončení předmětu proběhly
hladce, problém nastal při zápisu známky. Škola totiž lpí na tom, aby
studenti při postupu do vyššího ročníku odevzdali řádně vyplněný
index. Jak však získat muří nohu pedagoga z jiné školy, který nereaguje
na e-maily a nikde nemá uvedený čas konzultačních hodin?
Jednoduše. S několika dalšími lidmi jsme zjistili, kdy a kde učí, a
vydali se stepovat před třídu. Protože jsme ho nezastihli, zamířili jsme
do kabinetu. Jmenovka nikde, věřili jsme však údajům z ISISu.
A zaklepali. Nic. Zkusili jsme vzít za kliku. Zamčeno. Ušli jsme pár
kroků, když se rozletěly dveře a v nich neznámý muž. Asi kolega. „Co
chcete?!“ „Dobrý den, hledáme pana…,“ dál se spolužačka nedostala,
protože učitel zvýšil hlas, nahodil výsměšný tón a zlostně parodoval:
„Tak vy si hledáte pana…?! Tak se laskavě naučte číst a neobtěžujte,
když tu není!“ Prásk. Ekonomka coby vzor slušného chování.
Jindy se se mnou kamarád vydal na přednášku, kterou jsem mu doporučila
jako zajímavou. Probíralo se umění. Prima hodina pro každého, kdo si
myslel totéž co vyučující. „Vy máte jiný názor? Samozřejmě, že ho
můžete mít. Ale je špatný!“ Studenti s výrazy zpráskaných ovcí,
protože diskuse se právě vyčerpala. „A já myslel, že takhle se buzeruje
jen na medicíně.“ Jsem zvědavá, čím mne překvapí ekonomka příště.
A budu doufat, že u toho nebudou žádní „svědkové“, protože ve mně
stále ještě zůstává jakási hrdost a snaha školu bránit. Zároveň chci
poděkovat své rodné druhé fakultě. Přestože se tu v porovnání
s jinými pracovišti ekonomky žádná velká věda nekoná, nikdo nás
nenutí sedět a šoupat nohama. Naopak! Vyžaduje se tu samostatné myšlení a
umění obhájit svůj úhel pohledu.
A vrátím-li se ke kauze pana Vorlíčka. Každý učitel může studentům
vyjít vstříc. Na univerzitách se to děje běžně. Pokud v testu neprojde
šedesát procent lidí, kantor sám od sebe vypíše další termín. Pokud se
vám nehodí termín zkoušky, často se s vyučujícím dohodnete, že
přijdete jindy. A pokud budete umět, můžete mít zápočet už v půlce
semestru. Jenže podobné kroky se konají nezištně a z dobré vůle.
