Jan Špaček je mladý youtuber, student Masarykovy univerzity v Brně a člověk s postavou hrušky, který nikdy neviděl porno. Ve svých osobitých reportážích vyvádí z míry vrcholné politiky. Zpovídal Petra Pavla nebo Andreje Babiše. Tentokrát odpovídal on.
Při příležitosti konce politické kariéry Jana Špačka přinášíme rozhovor, který vyšel v tištěném čísle iListu v březnu 2023. Špačka zpovídala Anna Sas.
Mnozí tě označují za politického satirika, ale ty sám se za něj nepovažuješ. Jak by ses tedy tituloval?
Já bych se tituloval, že jsem zkrátka člověk jako každý jiný, který se snaží naučit lidské komunikaci, objevit porozumění a empatii. V sobě. Asi tak.
Pletou si tě lidé často s mistrem etikety Ladislavem Špačkem, který se naopak snaží učit druhé?
No, nepletou si mě skoro vůbec, protože je mezi námi tak padesát let věkový rozdíl. Nicméně bych se k tomuto tématu nerad vyjadřoval, protože tady nechci rozvíjet nějaké rodinné spory nebo tak.
To budu respektovat. Ty jsi Fabulace založil v roce 2021 a od té doby jsi dělal rozhovory s mnoha českými politiky a političkami. Věděl jsi od začátku, že se chceš věnovat zrovna politickým reportážím?
Ano, je to má vášeň, je mi to blízké a je to taky tím, že si politici z nějakého důvodu na druhé lidi udělají vždycky víc času a jsou vlastně hodně přívětiví. Takže tak.
Chtěl by ses ty sám politikem stát?
Ne. V žádném případě. Já si myslím, že v politice mají být lidi, kteří jsou schopni nést zodpovědnost za druhé a reprezentovat je. Já dokážu tak zhruba reprezentovat sebe, takže určitě ne. Vylučuji to.
Nejvíce tě do podvědomí lidí dostaly asi rozhovory s prezidentskými kandidáty. Jaké to bylo se s nimi potkat?
Bylo to úžasné. Až na jeden případ jsem nikdy nebyl zklamán a vždycky jsem byl potěšen. Rád se s nimi setkám znovu. Pokud by o to byl zájem.
Tím nešťastným případem byl pan Marek Hilšer?
Ano. Správně.
Je to možná trochu neprofesionální, ale musím se zeptat. Už je to nějaká doba od rozhovoru, kde jsi mu pomohl se veřejně přiznat k jeho závislosti na sledování pornografie? Víš, jak na tom je teď? Zlepšil se jeho stav?
Nemám o něm bohužel žádné zprávy a ani žádné informace moc nevydává na veřejnost od voleb, takže mám trochu strach, jestli to nedopadlo špatně. Nevím. Mám o něj strach. Jestli máte nějaké informace, tak se mi určitě ozvěte.
Určitě se ozvu. Stejně tak naši čtenáři. Teď se zeptám na něco, na co se tě ještě nikdo nezeptal. Proč nepřišla Danuše?
Tak já už jsem to vlastně vysvětloval ve svém nejnovějším videu, tak se kdyžtak koukněte. Bylo to proto, že jsme nenašli termín. Respektive tým Danuše, hledal termín čtyři měsíce a potom už se nějak nestíhalo, takže tak.
Fanoušci Danuše Nerudové pravděpodobně doufali v jiný výsledek voleb. Ty sám jsi spokojený s tím, jak volby dopadly?
Vlastně ani ne. Nejde o výsledky voleb, ale vůbec o ty volby jako takové. O princip té prezidentské volby. Strašně se mi nelíbí, že jeden vyhraje a druhý prohraje. To je podle mě špatné. Vždycky je tam nějaký poražený, a to podle mě není dobré pro společnost, že někdo prohraje.
Takže bys dělal volby jinak? Chtěl bys na Hradě více prezidentů?
Zas tak chytrý nejsem, abych na to přišel. Ale určitě bych chtěl, aby všichni vyhráli a byli spokojení. To je můj cíl.
U prezidentských kandidátů bych ráda ještě zůstala. Tebe a Andreje Babiše spojuje postava typu hrušky. Spolu s expremiérem jste jedni z mála, kteří hrušky reprezentují i ve veřejné sféře. Myslíš, že jsou lidé tohoto typu postavy diskriminováni?
Jednoznačně. Hlavně v případě mužů. Třeba v případě žen je to jinačí, tam se to někomu třeba i líbí a někdy je to i přijatelné, ale v případě mužů ne. Myslím, že chybí někdo, kdo by to téma otevíral víc. Takže je to takové tabu a stigma, které společnost stále má i po třiceti letech demokratické společnosti.
Myslíš, že by mohlo pomoci zavedení kvót jako pro ženy v politice? Pro muže postavy typu hruška?
Ne, ne, kvóty nejsou řešení. V tomhle případě si myslím, že je důležitá spíš podpora lidí, aby se sami rozhodli tam jít (do politiky, pozn. red.). Myslím, že by lidi neměli jít do politiky, protože mají tuhle postavu, ale myslím si současně, že pokud mají tu postavu a do politiky jít chtějí, chtějí být na veřejnosti, tak by měli mít podporu, kterou teď nemají. Už se to ale podle mě mění.
Jan Špaček při natáčení jednoho z dílů Fabulací s Andrejem Babišem
Jako student se pohybuješ v akademickém prostředí a určitě jsi slyšel o děkanovi Národohospodářské fakulty VŠE Miroslava Ševčíkovi a jeho kauzách. Myslíš si, že by jeho vystupování mohlo být projevem podobného problému, kterým trpí pan Hilšer?
To nevím, já jsem pouze slyšel nějaké jeho veřejné vyjádření, ale o jeho soukromém životě nevím zhola nic. Jestli má rodinu, jestli má manželku, partnerku, partnera, děti, dům se zahradou, nebo žije v paneláku. V podstatě kromě toho, že je to děkan vaší fakulty, a že je to člověk, který má extravagantní, ale zajímavý a za mě určitě povedený účes, o něm mnoho nevím.
Kdybych ti třeba nějaké jeho kauzy přiblížila, myslíš, že by sis dokázal dojít k diagnóze na dálku?
Nerad diagnostikuji na dálku. Je to nevhodné. Možná kdybych se s ním potkal, a promluvil si s ním osobně, tak bych mu do duše nahlédl. Nicméně si myslím, že diagnóza na dálku určitě není správná věc. Takhle přes třetí osobu.
Přemýšlel jsi, že by sis s ním tedy udělal rozhovor?
Ne.
A proč? Není dost zajímavý?
Nevím. Nikdy mě to nenapadlo. Možná bych se s ním třeba poradil, kam chodí k holičovi nebo tak, ale rozhovor asi takový jako politický mě nenapadl.
Jasně. V rozhovoru pro Radio Wave si říkal, že politici jsou podle tebe lepší lidé než my. Platí to i pro ruského prezidenta Putina?
Tak já jsem měl na mysli politiky, které jsem měl možnost potkat. Pro ty to platí, ale pro ty, co jsem nemohl potkat, ty nemůžu soudit.
Prezident Putin byl taky prezidentským kandidátem, jestli to tak můžeme nazývat, dokonce několikrát, chtěl by ses s ním setkat a poznat ho?
Asi ne. Já myslím, že válka není dobrým tématem k natáčení mých videí. Myslím, že je to velice vážné téma.
Ve svém posledním videu si zmínil, že chystáš novou tvorbu, která se voleb týkat nebude, protože nás nějakou dobu žádné nečekají. Víc jsi ale neprozradil. Poskytl bys čtenářům nějaký sneak peak? Bude to bomba?
Já tady nechci vytvářet nějaká přehnaná očekávání. Můžu ale určitě říct, že je ve veřejném prostoru spoustu lidí, kteří potřebují pomoc a já myslím, že můžu být takovým vyslancem, který pomůže těm lidem a postará se o ně. Pomůže třeba lidem, co mají nějaký osobní problémy. Myslím, že já můžu být člověkem, který pomáhá osobnostem, a na to bych se chtěl teďka soustředit.
Jak přesně bys jim chtěl jako politický komentátor pomáhat?
Tak, jak to umím. Myslím si, že už jsem se osvědčil hodně lidem, se kterými jsem natáčel. Nějakým způsobem jsem jim pomohl, s nejistotou, s vnitřním duševním stavem a tak podobně.
Foto: Tomáš Vocelka, Milan Jaroš, archiv Jana Špačka
