K 15. výročí Ilistu jsme vyzpovídali Honzu Tichého, jednoho ze
zakladatelů iListu, a dnes uznávaného internetového odborníka. Přečtěte
si úryvek z rozhovoru, v němž třeba popisuje, jak se jim kromě
seriózních zpráv podařilo mást studenty. Celý rozhovor najdete
v tištěné verzi časopisu, který je právě v prodeji.
Co se na ekonomce zrovna řešilo, když jsi na ní studoval a psal
do Listu?
Možná ti to přijde trochu vtipný, ale jedním z hlavních témat byly
tehdy rozbroje na pátý fakultě. Tehdy to byla ta vlna, kdy se dostali k moci
lidé jako Ševčík nebo Schwarz – v okamžiku, kdy byly volby, jim šly
hodit hlas davy studentů. A co jinak? Něco už se dnes možná tolik
neřeší, třeba omlouvání předmětů – člověk musel přijít
s neschopenkou. Problém byl ten, že si řada doktorů tehdy udělala nějakou
právní analýzu, že studenti na neschopenku vůbec nemaj nárok. Takže
dokonce i skutečně nemocní studenti ztráceli kredity a vylítávali od
předmětů. Dalším tématem byly třeba půlhodinové fronty
v počítačovejch učebnách, protože nebyly tolik notebooky ani mobily.
Ještě mě napadá velkej vzestup studentské samosprávy.
Co tím máš přesně na mysli? Dnes je na VŠE celá řada spolků,
každý ale víceméně funguje sám za sebe.
Tenkrát vznikla funkce tajemníka, což měla být prodloužená ruka
studentů. Původně to ale nebyl úředník, který uděluje povolení, naopak
měl chodit za rektorkou a sdělovat jí nálady a názory studentů. To se
samozřejmě podělalo hned zpočátku, přišel takovej hochštapler, navíc
byl ještě hodně svazácky naladěnej. Jednou se nám právě stalo, že jsme
„nalévali“ časopis, měli hotový layout a texty se teprve dodělávaly,
tak jsme tam vkládali provizorní nadpisy. A tento „studentský ombudsman“
si vymohl, že bude mít u nás nějaký sloupek studentského tajemníka.
Někdo z nás ale omylem do toho záhlaví napsal něco jako „Kuk,
pionýrské okénko“ a už jsme to zapomněli samozřejmě smazat.
Studenti v plavkách požadovali klíč k bazénu na střeše
Blanice
Kromě seriózních zpráv jste odjakživa psali i „bulvu“ a
občas se vám povedlo čtenáře zmást. Můžeš uvést nějaký
příklad?
Jedna třeba souvisela s frontami, o kterých jsem už mluvil. Bylo to
v době, kdy úplně začínaly takové ty chytřejší mobily. Vydali jsme
článek, že vedení školy se rozhodlo řešit problém tím, že kdo přijde
do nějaké skutečné místnosti v přízemí a podepíše tam revers, že už
nikdy v životě nepoužije počítačovou učebnu, tak že dostane gratis
mobil s nějakými daty. A tam se pak regulérně dělaly fronty, zaměstnanci
školy už dokonce vylepovali papíry, že ne, že mobily došly. Nebo to asi
znáš, bazén na kolejích na Jižním Městě.
Tuto ne, slyšela jsem akorát o fiktivní lince XŽ, která měla
vést na Žižkov.
Nějak se rozšířila zpráva, že nahoře na Blanici je bazén. A že, kdo
si chce zaplavat, musí zajít ke kolejbábě a říct si o klíč. A studenti
tam fakt chodili, třeba jenom v plavkách a s ručníkem.
