I letos se nejen v Praze, ale i v dalších 36 městech v České republice konal filmový festival Jeden svět. Tématem letošního ročníku, který nesl název „Aktualizace systému“, bylo dodržování lidských práv v kyberprostoru. Pozornost však organizátoři a dokumentaristé neupřeli lidským právům ani dalších oblastech. Divákům se celkem představilo 128 filmů z 52 zemí světa. Cenu za nejlepší film si odnesl dokument „Hledač min“ režisérů Hogira Hiroriho a Shinwara Kamala.
Snímek popisuje život iráckého vojáka Fakíra Berwaría, otce osmi dětí, jehož náplní práce je hledat a odstraňovat miny zanechané po válkách v obydlených oblastech. Jeho vlastní život je pro něj ale až na druhém místě, v popředí jsou životy nevinných civilistů. Jedinými Berwaríovými zbraněmi jsou v této „válce“ jsou obyčejný nůž, kleště a nervy z oceli. Jedná se o strhující příběh muže, který pro ochranu bezbranných nasazuje dennodenně svůj život.
K úspěšným se letos zařadiy také filmy „O otcích a synech“ popisující dětství Usámy bin Ládina, „Watani- můj domov“, který ukazuje život rodiny velitele Svobodné syrské armády ve zdevastovaném Aleppu nebo český film „Nerodič“ zobrazující různé podoby rodičovství v moderním světě. Cenu získaly také dokumenty „Mír s vámi“ zachycující život obyčejných lidí uprostřed válečného konfliktu na východě Ukrajiny a „Město duchů“, film o práci dvou syrských novinářů v zemích ovládaných takzvaným Islámským státem.
I diktátor se může k moci dostat demokratickou cestou
Dokument „Mečiar“ mladé slovenské režisérky Terezy Nvotové vypráví příběh vzestupu a pádu jednoho z nejmocnějších mužů v moderních slovenských dějinách, Vladimíra Mečiara. Skrze rozhovory s účastníky tehdejší politické a novinářské scény a své vzpomínky z dětství v devadesátých letech ukazuje, jak se z mladého a neznámého podnikového právníka z Němšové stal nejprve ministr vnitra, poté předseda slovenské vlády v rámci česko-slovenské federace, a nakonec premiér a „otec vlasti“ nově vzniklé Slovenské republiky.
Upevňování moci, dosazení svých lidí na nejdůležitější státní pozice, privatizace „jako v krčmě“, kde si parta kamarádů přerozdělila státní majetek a zlatá éra mafie – to byly symboly jeho vlády. Co jiného také čekat ve státě, kde je tajnou službou unesen syn prezidenta, největšího kritika vlády, jeden z hlavních svědků je zavražděn a podezřelí dostanou amnestii? Přes to všechno lidé svého premiéra nadevše milovali. I jeho ale nakonec potkal pád a Slováci se tak vymanili zpod vlády „mečiarizmu“.
Na druhé straně Tereza Nvotová ukázala bývalého premiéra jako milého důchodce, který se ve své vile stará o rodinu, hraje si s vnoučaty, peče na ohni klobásy a užívá si důchod. Jako seniora, který stále tvrdí, že nikdy nikomu neublížil, že v jeho zájmu bylo jen dobro Slovenska a byli to občané, kdo ho nakonec zklamali a zradili. A jako vypravěče, který má pořád světu o divokých devadesátkách co říct, jenom na to ještě nepřišel správný čas.
Foto: archiv iListu, jedensvet.cz
