Dotazník pro děkany, aneb děkan je také jen člověk. V závěrečném dílu seriálu o fakultách děkan Fakulty národohospodářské doc. Jiří Schwarz vzpomíná na seznámení s manželkou. Chcete-li použít jeho model, rozhlížejte se po tramvaji číslo 9, třeba tam na vás také čeká pravá láska.
Dotazník pro děkany, aneb děkan je také jen člověk. V závěrečném dílu seriálu o fakultách děkan Fakulty národohospodářské doc. Jiří Schwarz vzpomíná na seznámení s manželkou. Chcete-li použít jeho model, rozhlížejte se po tramvaji číslo 9, třeba tam na vás také čeká pravá láska.
Vystudovaný obor (a proč jsem si jej vybral):
Politická ekonomie (rozhodoval jsem se v roce 1979) – chtěl jsem být ekonomickým analytikem ve velkém exportním podniku anebo vyučovat ekonomickou teorii
Kdybych nebyl děkanem a pedagogem na VŠ, chtěl bych být:
Analytikem
Nejznámější student mé fakulty:
Martin Pardupa (podle počtu hlasů v posledních volbách do akademického senátu FNH)
Když se řekne VŠE, tak mě napadne:
Že s ní už 24 let více či méně, ale nepřetržitě, spojuji své jméno
Kdyby se mi mohlo splnit jen jedno přání, na své fakultě bych změnil:
Převažující středoškolský přístup studentů ke studiu na univerzitě, jemuž se přednášející často alibisticky přizpůsobují – změna současného přirozeného postoje studentů může být vyvolána nejen změnami na Fakultě národohospodářské, Vysoké škole ekonomické, ale také na českém trhu práce
Ve škole jsem používal taháky: ano/ne, příp. jaké:
Pamatuji si, že jsem si na gymnáziu připravoval taháky na písemky z chemie, v níž jsem si ne vždy byl schopen v logických souvislostech zapamatovat složité vzorce např. derivátů benzenu – přípravou taháku jsem se často problém naučil tak, že jsem tahák nemusel použít – nepamatuji se, že by mě někdo někdy při opisování „načapal“ – patrně proto, že nebylo mnoho příležitostí
Trest smrti (ano/ne):
Ne, ale doživotní vězení bez možností amnestie nebo propuštění (a to jen v případě prokazatelného pochybení soudce)
Počet dětí:
Dvě
Domácí mazlíček:
Kočka Betka, která chytá na zahradě hraboše
Kantor, na nějž vzpomínám s vděčností:
Ze studia na VŠE je to profesor Petráček (z gymnaziálních studií v Novém Jičíně latinářka a češtinářka paní Marcelu Petrželovou)
Historická osobnost, která mě zaujala:
Generál B. L. Montgomery zvaný Monty
Oblíbená hudba / zpěvák / zpěvačka / skupina:
Reggae / Daniel Brož přezdívaný Ostravský Elvis / tajemnice FNH Lucie Římanová / LI – Ledová Inspirace
Oblíbený herec / herečka:
Jaroslav Dušek / Dagmar Veškrnová
Oblíbená kniha / spisovatel:
Tři kamarádi / E.M.Remarque
Oblíbené jídlo (v menze):
Segedínský guláš (nejen v menze)
Jídlo, které umím připravit (rád a dobře):
Celkem dvě – česneková polévka a „vaječina“ (míchaná vajíčka) – důsledek toho, že jsem se relativně brzy oženil (ale v době komunismu nebylo mnoho racionálnějších, ani atraktivnějších příležitostí po absolvování VŠ)
Když jdu do hospody/restaurace, neodolám:
Pravidelněji chodím do jediné vesnické hospody, která se nazývá U koně a je v Klokočné a obvykle si tam dávám zelný salát se špekem / v restauraci si rád objednávám pokrmy z ryb
Na pustý ostrov bych si sebou vzal následující tři věci:
Knihu Robinson Crusoe od Daniela Defoea, mobilní telefon s fotoelektrickými akumulátory a pyžamo, bez něhož nejsem schopen usnout
Osudovou náhodu jsem prožil, když:
Jsem oslovil svou budoucí manželku v tramvaji č.9 jednoho pátečního rána v říjnu 1982 cestou z jarovských kolejí na VŠE na Žižkově a nabídl se jí, zda-li nechce pomoci s těžkou cestovní taškou před její odpolední cestou domů
První lásku jsem prožil:
A přežil bez vážnější psychické újmy
Mé nejtajnější dětské přání:
Možná jsem chtěl v mateřské školce v Bílovci jít se školkou na procházku vedle nějaké mně příjemné holčičky, která se mnou třeba moc ani nechtěla kamarádit – nedovedu si představit jiná přání, která bych měl tajit
Kdybych mohl prožít jeden den v jiné době, vybral bych si:
Dvůr císaře Franze Josefa I.
Svým studentům bych přál:
Produktivně strávená léta univerzitních studií nejen ve škole, ale také mimo ni a úspěšné uplatnění ve společenské dělbě práce
