V tomto seriálu představíme projekty, jejichž autoři překonali své
obavy z podnikání, a to bez ohledu na věk, zkušenosti nebo fi nanční
situaci. Spojovalo je jediné – dobrý nápad a cílevědomost.
Před patnácti lety Petr Froněk netušil, jak jeho život ovlivní lodě.
Pracoval tehdy ve velkém světě financí jako burzovní makléř a
jachtaření se věnoval pouze jako koníčku. Razantní změna v jeho životě
přišla až s rozpadem manželství. Možná i v důsledku rozvodu později
svou výnosnou práci opustil a začal se věnovat naplno své rostoucí
vášni – lodím. Shromáždil našetřené peníze a pustil se do stavby
první jachty. Přestože díky svým obchodním schopnostem dokázal sehnat
kupce ještě před jejím dokončením, velký úspěch neslavil. Náklady na
výstavbu totiž kupní cenu převýšily. „Částečně za tím byla snaha
o preciznost, částečně nedostatek zkušeností, který nás nutil některé
výrobní procesy opakovat, než jsme dosáhli požadovaného výsledku. To se
promítlo do nákladů na materiál,“ vzpomíná Petr Froněk.
Nápad přišel v autě
Mezi největší „žrouty“ nákladů patřily povrchové úpravy, tedy
tmelení a broušení trupu lodi. Kvalitní tmel stál dost peněz a při
pohledu na odbroušený a znehodnocený materiál za desítky tisíc korun mohl
Froněk doslova „vyletět z kůže“. Velký podíl na tom měla
i nedokonalost tehdejších nástrojů. Vyřešení tohoto problému se
objevilo náhle. „Když jsem se vracel z loděnice, rozpršelo se tak, že
stěrače sotva stíhaly ten příval vody zvládnout. A pak mě to napadlo.
Čelní sklo auta se přece svým nepravidelným zakřivením lodnímu trupu
podobá, a přesto na něj gumová lišta stěrače dokonale přilne,“
vysvětluje Petr Froněk. Neváhal a doslova během noci vytvořil první
prototyp.
Když zjistil, že na první pohled tak jednoduché řešení zatím nikdo
nevymyslel, uvědomil si, že podobná příležitost se už nikdy nemusí
opakovat. Rozhodl se podat světovou patentovou přihlášku, protože
v zahraničí se vyrábí mnohem více lodí, než v tuzemsku. Přestože
patenty a další vývoj spolkly spoustu financí, Petr Froněk nakonec svého
rozhodnutí nelitoval. První úspěchy totiž dorazily záhy.
Nový produkt pod názvem Flexicat SWIFT získal v roce 2007 na veletrhu
lodí BOOT 2007 v Düsseldorfu ocenění RED DOT v kategorii Průmysl a
řemesla za svůj design, jehož autorem je rovněž Petr Froněk. „Na
výstavišti za námi chodili loďaři a říkali – chlapi, to je přesně
to, co potřebujeme, jen to dotáhnout do konce,“ usmívá se Froněk.
Další vývoj je klíčový
Další úspěch přišel na jaře 2009, kdy se svým projektem vyhrál
soutěž Poštovní spořitelna Milionový nápad. To už se jeho nástroj
Flexicat čile prodával a fi rma se postupně rozšířila do dalších zemí.
Sám Froněk vidí možnosti využití vedle loďařského průmyslu i ve
výrobě a opravárenství dopravní techniky, výrobě modelů, forem a
autoopravárenství.
Ani po tomto vzestupu však neusíná na vavřínech. Za klíčově teď
považuje dokončení vývoje strojně poháněných flexibilních brusek a
tmelicích desek pod označením power tools. „Jestliže nástroje, které
nabízíme dnes, znamenají efektivitu v násobku tradičních postupů, tak
power tools přinesou zefektivnění v násobcích těchto ásobků,“
vypočítává Petr Froněk.
<divclass=‚infobox‘> Další informace o projektech soutěže
podnikatelských záměrů Milionový nápad naleznete na www.milionovynapad.cz. Soutěž
organizuje Institut rozvoje a podnikání IDE),vnitřní útvar Fakulty
podnikohospodářské, jehož cílem je podpora podnikáni studentů
i veřejnosti. Více na www.ide-vse.cz.
