Kanadská příroda je královstvím medvědů
CestováníMinulý semestr jsem díky možnostem na VŠE a štěstí v přijímacím řízení vycestoval na semestr do Kanady na University of Calgary. Při bližším pohledu zjistíte, že Calgary je blízko Skalistým horám a tudíž i ke krásné přírodě. Na území provincie Alberta, na západ od Calgary, je na dohled několika hodin, které v Kanadě nic neznamenají, několik národních parků.
Minulý semestr jsem díky možnostem na VŠE a štěstí v přijímacím řízení vycestoval na semestr do Kanady na University of Calgary. Při bližším pohledu zjistíte, že Calgary je blízko Skalistým horám a tudíž i ke krásné přírodě. Na území provincie Alberta, na západ od Calgary, je na dohled několika hodin, které v Kanadě nic neznamenají, několik národních parků.
Nejblíže je Banff National Park populární nejen díky přírodním krásám, ale i sportovnímu vyžití – lyžařská střediska a lázně. Na sever od něj je Jasper National Park, známý především pro milovníky ledu. Najdete zde totiž několik ledovců dostupných i v létě. Třetí je Waterton Lakes National Park ležící na jih od Calgary, na hranici se Spojenými státy, Právě o něm je tento článek.
Waterton Lakes National Park leží, jak jsem již zmínil, na hranicích s USA. Na kanadské straně se rozprostírá jeho menší část, a to 505 kilometrů čtverečních. Americká většina, která je osmkrát větší, nese název Glacier National Park. Aby toho hraničení nebylo málo, západní strana rezervace zasahuje i do provincie Britská Kolumbie. Všechna tři zmíněná území (Alberta, USA a Britská Kolumbie) se nám podařilo během jednoho zářijového víkendu navštívit. Počasí nám více než přálo a bylo i nezvykle teplé. Posuďte sami – až 27°C v úrovni vrcholku Sněžky. Jak jsme se později dozvěděli, tou dobou tam bývá i nemalé množství sněhu, klidně i dva metry.
Začátek celého výletu byl mírně chaotický, ale o to více stál za to. Jak už tomu na zahraničních pobytech bývá, výletu se účastnila paleta studentů z různých evropských zemí – Česko, Polsko, Rakousko, Německo, Francie a Švédsko. Dopravním prostředkem byla vypůjčená auta. Do parku se dá jet dvěma hlavními trasami, takže jsme se skupinově dohodli, že tam se pojede jednou a zpět tou druhou. Silnice jsou v dobrém stavu, a tak cesta poměrně utíkala. Z Calgary do Watertonu to trvá zhruba čtyři hodiny jízdy. Po cestě jsme zahlédli i několik ropných věží a dobytčích farem, což jsou dvě nejznámější komodity Alberty.
Hranice parku poznáte jednoduše. Je na nich totiž pokladna, kde musíte uhradit vjezd. Výhodu má tento systém v tom, že uvnitř areálu už potom neplatíte ani za parkování, ani za nic podobného (narozdíl od Česka, kde by vám naúčtovali pěknou sumu). Hned pár stovek metrů po vjezdu do parku se nápadně hromadila zaparkovaná auta, zvědavost byla silnější než my, a tak jsme neodolali a šli zjistit, co se děje. Jak jinak, že… Kus opodál sídlila v křoví medvědí rodinka. Poprvé jsme viděli medvěda ve volné přírodě. Naštěstí to nebyli protivníci, kteří by se chtěli proběhnout za nepřáteli. Tomu nasvědčovalo i větší množství zvědavců s dalekohledy.
Počasí nám opravdu přálo a v informačním centru nám poradili trasy, které bychom měly během obou dnů projít. Nezbývalo nám tedy, než vyrazit. Ale i to zabralo nějakou chvilku, z města jsme se vyhrabali až v poledne. A to před námi bylo asi tak 15 kilometrů a vědomí, že musíme být v cíli – na druhé straně jezera, do půl šesté. Nezdá se to nereálné, ale když se připočtou přestávky na sendviče, focení, kochání se přírodou, počasím, spolucestovateli a odpočinkem, čas utíká.
Cesta vede podél jezera kupodivu zvaného Waterton Lake a z větší části se jde do kopce a z kopce podél vody, na kterou je často pěkný výhled skrz stromy. Jak to vypadá, nedokážu popsat, protože to bylo něco úžasného. Fotky by měly napovědět. Klid, téměř žádní turisté, žádná civilizace (ani signál na mobilu), jen my a příroda.
U jedné odbočky jsme si nenechali ujít vodopády a šli jsme jeden a půl kilometru do kopce a potom zpět stejnou cestou. Abychom stíhali vše včas, nasadili jsme rychlejší tempo. Po několika kilometrech jsme se najednou ocitli na pláži, kde zrovna odpočívali dva kajakáři, za normálních okolností brázdící celé jezero. Přidali jsme se k nim, trochu jsme nachytali bronz, pojedli sendviče, udělali pár fotek, užili si klidu, atmosféry a pokračovali v cestě směr USA. To nás mírně zdrželo, ale byl by hřích jen proběhnout.
Očekávanou hranici jsme pokořili a vstoupili jsme na území Spojených států. Rozhraní opravdu nepřehlédnete, lemují ho hraniční kameny s nápisy „USA“ a „Canada“ na odpovídajících stranách. Cesta odsud pokračovala ještě necelých sedm kilometrů k cíli. Oproti kanadské části nebyla příliš zajímavá. Putovali jsme lesem, kde byste stěží našli zajímavé rostliny nebo zvěř, a výhled na jezero taky za moc nestál. I přesto to však byla téměř nedotčená příroda, kde jedinou připomínku civilizace byly nápisy s upozorněním na medvědy. Na ty jsme však byli připraveni, jeden z účastníků koupil Bear Spray na naši obranu. Obavy nám dělal už jen fakt, jestli bychom ho přeci jen byli schopni při setkání s medvědem použít včas…
Asi jediné zajímavé místo na americké straně byl most přes řeku, který je visutý a projde se po něm maximálně jeden turista, jak hlásala výstražná značka. Parametry takového turisty už na ceduli chyběly, tak těžko soudit, jakou má nosnost. Nás unesl, suchou nohou jsme přešli a pokračovali beze ztrát.
A jsme tam! U cíle, na konci jezera v přístavišti. Tam už čekal ranger (zřejmě celník). Jelikož jsme se ocitli na americké straně, podrobil nás kontrole dokladů. Někteří z nás však žádný neměli, jiní zas měli jen řidičák, málokdo cestovní pas. Každého se zeptal na občanství, datum narození a odkud jsme se tam vzali. Bez dokladů a bez víz nás prý nemůže pustit do USA, a tak jsme byli „vyhoštěni“ ze země. Na druhou stranu toto vykázání znamenalo, že musíme být na straně stanice, která je blíže jezeru. Pro nás to bylo dobře, protože odtamtud odplouvala loď směr Kanada. Tu jsme potřebovali stihnout. Naštěstí neujela, a tak jsme se po, dle slov rangera, oficiálním vyhoštění ze Spojených států dostali zpět do městečka Waterton.
V neděli se nám podařilo vyjít dříve než předešlý den a zamířili jsme nejprve k hotelu Prince welšského, který se tyčí na kopečku nad jezerem. To je podlouhlé a rovné, což zajisté napomáhá tomu, že tam vítr fouká neustále a poměrně silně. Hotel se prý naklání až o několik centimetrů. Dále jsme auty pokračovali ke Cameron Lake, vyfotili ho a vydali jsme se směrem k Wall Lake, tedy k cíli druhého dne. Po cestě, která opět vede hlavně lesem, jsme došli k rozcestí, které nás lákalo k vodopádům. Těch dvě stě metrů tam a zpět stálo za to.
Cesta, kterou jsme se vydali, vedla za hranice Alberty, a to do Britské Kolumbie. Na ní jsou výstražné cedule, že se nacházíte v oblasti medvědů. Toho jsme chtěli opět spatřit, ale ne tváří v tvář před útokem. Nepodařilo se. Wall Lake je příznačný název, protože jezero je obklopeno příkrými skalními masivy, které jsou místy stále pokryty zbytky sněhu.
Po svačině nás čekala stejná cesta zpět na parkoviště a pomalu směrem do Calgary. Abychom viděli, jak vypadá živý burger a steak před zpracováním, projeli jsme ohradou Buffalo Paddock. Je to něco jako safari, jedete autem po vyznačené cestě a okolo jsou zvířata. Moc jich tam bohužel nebylo, a když se nějaké objevilo, bylo daleko. Ale i tak to byl zážitek a adrenalin, řekněte sami – být chráněný před takovým obrem, o jehož chování jsme věděli málo – jen plechy na autě… Nenabíhá vám husí kůže?
Večeře v jednom z městeček u dálnice se stala tečkou za výletem a nedlouhou cestou na univerzitní půdu.
Nahrávání ...
