Studentský list si v předvečer Majálesu povídal s kandidátem za VŠE,
Pavlem „Bobkem Velikým“ Bobkoffem. Během svého panování chce prosadit
větší integraci studentů a školou podporovaný studentský život.
Považuješ se za typického studenta FIS? Tedy spíš s notebookem
a máš nulový sociální život?
Doufám, že se trochu vymykám. Nicméně studenti FIS občas předčí svou
pověst. Přece jenom to nejsou „matfyzáci“, nebo nějaký
„čvuťáci“. Jako jsme homofakulta, co si budeme povídat. Ale já si
myslím, že umím najít ten kompromis mezi časem u notebooku a mimo něj,
i když mám svůj notebook docela rád.
Proč ses rozhodl kandidovat?
Já jsem se moc nerozhodl. Tak nějak to vybublalo samo. Já jsem zjistil,
že mám modrou krev, tak jsem si to chtěl jenom ověřit v praxi.
Máš modrou krev?
Tak babička mi říká docela často, že se chovám jako princ. Nicméně
to celé vzniklo za oponou, byl jsem doporučen kamarády, kteří se shodli na
tom, že jsem reprezentativní typ studenta.
Nejprve ses musel stát králem VŠE. Nominovaní jste byli dva.
Podle čeho tě vybrali?
Měli jsme pár disciplínek. Moje nejoblíbenější byla trhání
Studentského listu. Museli jsme odhadnout kolik dohromady jich přetrhnem, a
pak se nám to ještě muselo povést. Já jich dal jedenáct. Pak byla volná,
to jsem dělal nějaký tanyny. A pak byl freestyle-battle. To jsem musel
dokázat, že umím mluvit ke svým poddaným. Jednalo se vlastně
o improvizovaný rap do hudby.
Říkáš o sobě, že jsi vyznavač volného životního stylu, co
to pro tebe znamená?
To znamená, že se moc nevážeš na nějaký hodnoty. Nikdy nevíš, co tě
čeká. Mám heslo: změna je život, a nikdy neříkej nikdy. Prostě ta
volnost ti dává vítr do plachet.
Připravuješ se nějak speciálně na volbu krále? Myslíš, že
VŠE post krále Majálesu obhájí?
Tak nevim, pilně trénujeme. Vím, co mají ostatní kandidáti. A vyhráli
jsme to minulej rok. Tak statisticky ta šance tam je. Mám skvělou družinu,
která mi bude věrně sloužit. A hlavně spoustu krásnejch holek, které
jsou marketingově založený, a vědí jak dostat z lidí ty lístky.
Co vlastně budeš dělat, jestli se staneš králem?
To je dobrá otázka, já zatím neznám svoje kompetence. Ale určitě chci
víc komunikovat se školou, víc propojit podobný projekty jako je Majáles se
školama. Otevřít školám oči i kapsy, aby poskytovaly studentům záštitu
a zázemí. Aby se mohly projevit nebo mezi sebou nějak soupeřit. A VŠE a
král by v tomhle studentům měli jít příkladem.
Mohl bys to nějak rozvinout?
Student není jenom nějakej řadovej člověk s ISICem, je to reprezentant
něčeho. Student VŠE by měl dostat šanci se potkat s ostatními. Prostě
bych chtěl větší integraci studentů, kteří sem většinou přijdou
akorát na cviko a jdou zase domů.
Jak toho chceš docílit?
Třeba bych zařídil prostor, kam by se studenti rádi vraceli. Povídali by
si tam, relaxovali a pařili. Mohli by se tam stmelovat. Na druhou stranu by to
bylo méně formální než ty všemožný spolky.
Co bys změnil na VŠE?
Spousta věcí, moc se mi třeba nelíbí systém zkoušení. Ale vůbec
nevím, jestli o mě někdo z vedení VŠE zavadí, až vyhraju. Jestli budu
moct něco změnit. Ale teďka se mi povedlo odsunout termín zkoušky. Taky
bych chtěl, aby škola nedotovala tady ty blivajsy v menze.
Tvrdíš, že je důležité vyznávat ekonomické a ekologické
myšlení a přitom se jednou za čas pořádně utrhnout. Co tím
myslíš?
Člověk by měl ctít nějaký hodnoty. Základ, podle kterýho se chová.
Aby se lidi nechovali jako prasata a neřítili jsme se do pekla. Na druhou
stranu je potřeba si ten život užít, takže jednou za čas je potřeba
nemyslet na nic a ti ostatní rozumní jedinci by se o něj měli postarat, až
bude zvracet z okna.
Můžeš zmínit konkrétní příklad utrhnutí?
To si většinou nepamatuju. Řekněme, že ty divočárny ani nejdou
popsat.
To nepůsobí moc seriózně.
Tak já musim těm studentům ukázat, že nejsem kravaťáček, kterej
zkouší něco prosadit, aby z toho měl nějakej zisk, jak to na ekonomce
klasicky chodí. Ty lidi se tady honěj jenom za nějakýma profitama a myslej
hrozně materialisticky.
Ty nemyslíš materialisticky?
Taky, ale rozhodně se na to neupínám. Protože v tom není ta krása, ta
zábava, ten život. Je dobrý být zajištěnej, ale není to
nejdůležitější.
Tvůj realizační tým je přesvědčen, že pokud vyhraješ, dozví
se o tom celá Praha. Jak to chcete zařídit?
Asi vystoupím na nejvyšší bod Prahy a budu z něj volat a kázat, dokud
na mě nezačnou házet vajíčka. Nebo se nabourám do toho poplašnýho
systému, kde ten týpek říká zkouška sirén, a budu křičet: „Bobek
Veliký je králem Majálesu!“
