„To, oč jde, není umírání, nýbrž to, jak žijeme, když umíráme,“ prohlásil autor ústy jedné z postav hry s hrozivým názvem Kanibalové. Světová premiéra v New Yorku v roce 1968 se neobešla bez skandálu a shoda okolností kolem jejího uvedení vrátila pětapadesátiletého Taboriho, původem maďarského Žida, s anglickou státní příslušností a americkou adresou zpět do Evropy.
„To, oč jde, není umírání, nýbrž to, jak žijeme, když umíráme,“ prohlásil autor ústy jedné z postav hry s hrozivým názvem Kanibalové. Světová premiéra v New Yorku v roce 1968 se neobešla bez skandálu a shoda okolností kolem jejího uvedení vrátila pětapadesátiletého Taboriho, původem maďarského Žida, s anglickou státní příslušností a americkou adresou zpět do Evropy. Berlínská premiéra hry o rok později zaznamenala také nevídaný rozruch. V době berlínské inscenace Tabori touto hrou šokoval část německé veřejnosti. Sám nejednou prohlásil, že by si nikdy neuměl představit, že by se právě Kanibalové mohli kdy dostat na německé jeviště. Divadelně „zobrazitelným“ se tak stalo téma v této lokalitě obzvlášť bolestné. Téma holocaustu, zpracované na bizarně otřesném příběhu několika vězňů z Osvětimi. Hra je věnována památce Corneliuse Taboriho (tedy autorova otce), skromného jedlíka, který zahynul v Osvětimi. Text je uveden jako neobyčejný příběh stolní společnosti, vyprávěný potomky těch, kdo se na hostině podíleli, jakož i oběma přeživšími, jimž vděčíme za poznání faktů. Je nutno dodat, že v tomto příběhu se na „hostině“ podává spoluvězeň Špekoun a jediní dva účastníci, kteří tento lidský pokrm pojedí, nakonec přežijí. Ostatní, kteří se připojili ke Strýčkovu přesvědčení o nutnosti zachování lidské důstojnosti i v nelidských podmínkách, odešli do plynu.
Hru lze také charakterizovat jako otázku po možnostech a mezích lidskosti. Pohybuje se na hraně mezi melancholií a černým humorem. Nejde tedy ani o naturalistické popisy s cílem vyvolat hrůzu a otřes ani o obžalobu a pranýřování viníků. Taboriho humor tu spojuje nevídaným způsobem vtip a bolest, směšnost a katastrofu. O svém otci, který zemřel v roce 1944 v Osvětimi dokázal napsat: „Přeslechli, jak – vcházeje do plynové komory – řekl: až po vás, pane Mandelbaume…“ (podle J. Balvína Taboriho Černé mše)
Česká premiéra v režii Jana Nebeského vznikala jako koprodukční projekt Pražského komorního divadla a Činoherního studia Ústí nad Labem. Proto se na jevišti divadla Komedie a Malého divadla Setuza potkávají herci Činoherního studia (např. Martin Finger, Jaroslav A. Haidler či Roman Zach) s herci známými spíše z pražských scén jako např. Alois Švehlík, Karel Dobrý či Jiří Štrébl. Strohá a jednoduchá scéna pražské verze s minimem nábytku připomíná jakousi obrovskou téměř nezařízenou kuchyň. Vzadu jí vévodí obrovský hrnec na sporáku, v popředí stojí velký nízký dřevěný stůl. Tak aby se k němu pohodlně vešli všichni jedlíci. V Malém divadle Setuza si přeci jen diváci připadají více jako v koncentračním táboře – dřevěné pryčny, žádné deky, žádné pohodlí. Už z tohoto důvodu a mnohých jiných, na které přijde divák až po shlédnutí představení, rozhodně stojí se na Kanibaly jet podívat do Prahy i do Ústí.
Hrají: Alois Švehlík, Matúš Bukovčan, Jaroslav A. Haidler, Karel Dobrý, Roman Zach, Martin Finger, Richard Fiala, Jiří Černý, Dan Dittrich, Jiří Štrébl
Překlad: Josef Balvín, režie: Jan Nebeský, scéna: Jan Štěpánek, kostýmy: Jana Preková, dramaturgie: Kateřina Šavlíková
Nejbližší reprízy připravujeme na 31. ledna a 9. února 2004 v 19.30 hod.
Divadlo Komedie, Jungmannova 1, Praha 1, tel.: 224 222 734, pokladna je otevřena ve všední dny 12.00–19.30 hod. o víkendech vždy dvě hodiny před představením.
Rezervace, informace, brána do divadla na adrese http://www.prakomdiv.cz/.
Klikněte zde pro stažení kompletního programu divadla komedie na únor 2004.
