Rozhovor s Vicemiss Economia Lucií Pletichovou.
Hned úvodem všem šťouralům, kteří tuší, že Vicemiss není více než Miss, ale je to ”až ta druhá”: Máte pravdu! Jenže Miss Economia Jana Skřivánková je z Univerzity Pardubice a na chodbách VŠE ji zvědavé mužské (nebo i ženské, proč ne) sotva kdy uvidí. Lucka Pletichová je první ”naše”, tedy jakási Miss VŠE. Mimochodem, už v prvním mailu, co jsem od ní dostal při domlouvání tohoto rozhovoru, mi psala, že bychom neměli na Janu zapomínat, přeci to vyhrála. Zíral jsem do monitoru a říkal si, copak to tu máme, že by altruistická krasavice?
Ještě jsem trochu zkorumpovaný osobním kontaktem, ale snad můžu napsat, že je příjemná a otevřená, už proto, že dotěrnému pisálkovi nezdrhla od rozhovoru a na otázky, kde jsem čekal holověté odpovědi, mě zasypala detaily. Zaprášený diktafon bez baterek mrtvě leží doma na stole a já, strháván vírem informací si nestíhám dělat poznámky, občas i Lucka pozná meze a řekne rozhodně: ”to tam nepiš!” Teď skládám střípky informací z mého škrabopisu a snažím se vyrušit šumy, seč mohu. Veškeré drobné dezinterpretace padají na mou hlavu.
Nenalíčená prý není vůbec hezká (pochybuji, také hned následoval dotaz, jestli je teď právě nalíčená, odpověď zněla ”trochu”. No, docela lituji, že jsem na té volbě nebyl, vstupné bylo tržně nastaveno pro skutečně úspěšné vrstvy našeho managementu. To byl úmysl, ale nikdo mi nezabrání se v této souvislosti podivit faktu, zmíněnému v posledním čísle Listu. Každá fakulta dostala deset ”volňásků” pro studenty, ale jen jediná jich všech deset udala. Prý nebyl zájem. Komu je dávat ve čtvrtek, pátek. Pánové, poslechněte si, co jsem mimo jiné musel překousnout:
”Aula byla plná i za poslední řadou, a jak jsme scházely v těch plavkách, musely jsme se doslova protahovat mezi diváky…”
Je tu trochu horko, ne? Nebyl zájem, grrr!!!
Docela by mě zajímalo, jak ”paří” naši přední manažeři. Jak to vypadalo potom, když tě korunovali? Předpokládám, že se na vás vrhli…
Upřímně řečeno se docela styděli. Nejdříve jsme šly do salonku nad Novou aulou, kde jsme měly přípitek s porotou. Pocucávali jsme víno a culily se na ně, oni se culili na nás, nikdo nevěděl, jak to skončit. Pak jsme se přesunuly na raut, bylo tam spousta jídla, vše moc pěkně udělané, ale ani tam se na nás nikdo nevrhal, jak viděli korunku, tak trochu zkoprněli, akorát na nás koukali, tu a tam k nám jeden po druhém přistupovali, sporadicky dali vizitku, fotili si nás a s námi… Ale hlavně na nás zírali, co si bereme na talířek a tak. Taky tam bylo dost jídla, jak už jsem říkala…
Vida, ostýchaví manažeři. To vypadá, jako by se věnovali víc jídlu než vám.
No, tos řek ty. Ale vyvracet to nebudu.
Měla jsi už předtím nějaké zkušenosti, třeba s modelingem, nebo ses před tolika lidmi vlnila poprvé?
Ve třinácti mě poslal táta do kurzu na modelku, abych si toho o sobě tolik nemyslela, později říkal, že kdybych na to neměla, tak mě tam nepustil. Občas předvádím nebo hostesim. Mám za sebou už dvě soutěže, na střední škole v sedmnácti jsem byla druhá na Miss Žába, pak jsem vyhrála Miss Blesk magazín. (Slušná soutěž, pozn. autora, který se také neorientuje)
A co tě na těch soutěžích láká, může ti to pomoct v modelingu?
Ani tolik ne. Já si myslím, že modeling a soutěže jsou něco jiného. Modeling vedou ženský, a ty mají trochu jiné představy o tom, jak má modelka vypadat. V porotách na soutěžích je víc mužských, kteří mají zas jiný vkus a já vím, že tady mám větší šance. (Lucka mi to vysvětlovala docela zdlouhavě, dovolím si shrnout a zjednodušit, ženy vládnoucí modelingu trpí nepochopitelnou posedlostí, že modelka musí vypadat jako koště.)
Takže na soutěži si spravíš náladu a dostaneš dárečky.
Klidně to přiznám.
No dobře vy zvědavci. Tak já se jí zeptám. Copak jsi dostala tentokrát pěkného?
Nejvíc si vážím jazykového kurzu na prestižní škole Berlitz. Není to levná záležitost a moc se mi to hodí, už kvůli bakalářce z angličtiny. Pak sportovní oblečení, plavky, ve kterých jsme předváděly, roční připojení na Internet, nějaké věci od Welly, poukázku na 7000 od Miláčka (móda, ne hudba, jak jsme se s kamarádem domnívali), tu korunku… (možná jsem nenapsal všechno, sponzorům se omlouvám)
A co jít do ”velký” Miss?
Trochu o tom uvažuju, ale ty, co vyhrávají… No, je to blíž k tomu modelingu. (košťata – pozn. aut.) Navíc vím docela dobře, jak těm, co uspějí, dirigují život.
Irové mají hezké přísloví Krása neuvaří. Prý ráda mlsáš, vaříš taky ráda, nebo se raději necháváš zvát od chlapů?
Já nevařím, ale můj přítel ano (a máte to, Irové! Pozn. aut.). Ale docela ráda peču, třeba bábovku, oříškový piškot a tak.
Když ráda mlsáš, to se musíš taky udržovat. Posiluješ aspoň ”bříško a zadeček”, jak je dneska v módě?
Chodím akorát na školní tělocvik, kombi posilovna + plavání. Nestíhám. Sice mlsám, ale jinak se snažím jíst docela zdravě, ovoce a tak. Do menzy chodím, je to zdravější než si kupovat různé bagety.
A co nějaká duševní kulturistika? Divadlo, kino, hudba?
Od nového roku jsem byla asi šestkrát v divadle. Poslouchám víceméně jenom rádio, třeba Impuls, mám ráda český věci.
Dovolím si trochu předsudků. Jak se ocitla holka jako ty na informatice? Baví tě to, nebo ti to připadá perspektivní…
Oboje. K těm předsudkům, před časem bývala na přednášce jedna holka, teď je nás na jedné asi osm a pořád to jde nahoru. I když někteří profesoři si myslí, že ženská se stejně nikdy programovat nenaučí. Baví mě hlavně internet a hypertext, teď se učím dělat www stránky. Nikdy jsem se počítačů nebála a myslím, že i bez ”tvrdýho” programování kolem nich bude spousta práce.
Zde žádáme všechny případné čtenáře pedagogy, aby čestně přeskočili tuto pasáž.
Aristoteles říká, že krása je lepším doporučením, než všechny listy. Funguje to u zkoušek? Nebo jsou ještě přísnější, aby byli objektivní?
Vždycky všichni říkali, jak to mají ženský jednoduchý. Na první zkoušku jsem šla ve světlemodrém kostýmku a vyhodili mě. Od té doby volím radši delší šaty a usedlejší, tmavší barvy. Nějaké výstřihy nebo minisukně ani nezkouším, často stejně člověk neví, zda dostane zkoušejícího nebo zkoušející.
Ještě k samotnému průběhu Miss Economia. Nebylo ti trochu trapné, že jste věděly, na co se budete navzájem ptát?
Jestli to bylo tak okaté, tak možná. Ale upřímně řečeno to mohlo být ještě mnohem trapnější, kdyby to nechali docela volně. Byly jsme přeci konkurentky a nebyl žádný problém zeptat se na něco, co ta druhá nebude vědět. Už proto, že jsme každá z jiné specializace, máme jiné zájmy. Takhle to bylo snad vtipné alespoň trochu.
Díky za rozhovor. Nebo ještě poslední dotaz, ehm, myslíš, že je v dnešní moderní době morální nechávat si všechny ty pěkné geny jaksi v rodině? Nenechala by ses klonovat? Alespoň vlásek do databanky Listu…
Nenechala. Když je něco na světě několikrát, už to není tak zajímavý.
Hm. Dobrá výmluva. Tak díky a hodně štěstí v dalších soutěžích.
