Jak jsem se dozvěděl z diskuze na iListu, číslování editorialů působilo „tak jakoby útrpně a trápení bylo patrné pak i v textu“. Na doporučení anonymního čtenáře s ním (s tím číslováním) končím. Zároveň (mi) nezbývá než doufat, že tím po roce přeci jen nastane vylepšenie (česky vylepšení) – jak se tamtéž vyjádřila veronique.
Jak jsem se dozvěděl z diskuze na iListu, číslování editorialů působilo „tak jakoby útrpně a trápení bylo patrné pak i v textu“. Na doporučení anonymního čtenáře s ním (s tím číslováním) končím. Zároveň (mi) nezbývá než doufat, že tím po roce přeci jen nastane vylepšenie (česky vylepšení) – jak se tamtéž vyjádřila veronique.
A na závěr mého náhledu na poslední diskuzi k editorialu bych si dovolil jen malé upřesnění: Na šéfredaktorské místo se hrne taková spousta kolegů, že moje židlička se nezačíná „jisto jistě třást“ (čtenář humr), ale strhnul ji orkán kyrill. Naštěstí po větříku dorazila hned sněhová nadílka, což mě jako milovníka pořádné zimy uklidnilo.
Mimochodem v době psaní editorialu získala Šárka Záhrobská titul mistryně světa. Určitě se pokusíme o rozhovor s momentálně nejslavnější studentkou VŠE a bylo by mi ctí být ještě v redakci. Šéfredaktorské místo vem čert. Ale teď již konečně alespoň pár slov k novému číslu Studentského listu.
Hlavním tématem jsou krádeže: Na lov do akademické půdy sice vyráží mnozí dobrodruzi zvenčí, ale krademe si mezi sebou i my studenti. Jako straky. Ještě nedávno byl ve Strakově akademii pánem Jiří Paroubek, tentokrát se potil v našem křesle pro známé absolventy VŠE.
Závěrem se musím k něčemu přiznat: Zase jsem to nechal na poslední chvíli, ono to totiž ani jinak nejde. Ale co, klidně moje editorialy nečtěte, ale zbytek Listu si nenechte ujít. A zájemci o napsání editorialu se hlašte: michal.prochazka@ilist.cz. Dám vám šanci.
