Na všem špatném je potřeba najít i něco dobré. Současná pandemie koronaviru by neměla být výjimkou a proto se zkusme podívat na tuto výjimečnou situaci a zavření naší univerzity, které s sebou přinesla, i z pozitivního úhlu pohledu.
Koronakrize bude mít, doufám, vliv na současnou podobu školství. Biflování teorie, vzorečků a definic nazpaměť a jejich následné sepsání do testu, jen aby je studenti hned zase zapomněli, se mi nezdá smysluplné do reálného mimoškolního prostředí. Je jasné, že když studenti dostanou volný přístup k materiálům, zdrojům a informacím (jak je tomu nyní a v reálném životě), hravě a bez biflování si poradí s teoretickými příklady.
Proto se v současné době “tradiční” testy částečně nahrazují těmi, které se jen tak opsat nedají. To znamená argumentované texty, ústní zkoušení, seminárky atd., které jsou podle mého názoru užitečnější pro praxi a realističtější mimo sterilizované prostředí školy. Účelem školství v současnosti by nemělo být naučit studenty učit se kvanta informací, ale k těm nejnutnějším definicím, kterým se nevyhneme, připojit i přesně takové jiné způsoby (práce s informacemi atp.), které jako mávnutím proutku nabývají na důležitosti nyní.
Navíc ne všem studentům vyhovují tradiční vyučovací časy. Někdo rád stráví velkou část času nad jedním předmětem, ponořený do učebnic, ale někdo může preferovat učení v noci a časté přebíhání od jednoho předmětu k druhému. Při běžném vyučování obvykle nemáme možnost vybrat si, kterému předmětu se budeme kdy věnovat, protože jsme svázáni rozvrhem. Momentálně jsme však limitovaní maximálně online lekcemi, během kterých se ale navíc dá zvládnout více věcí, než v prostředí školy. A navíc – kdy se vám podaří u semináře v klidu posvačit, vypít si doma uvařený čaj nebo kávu?
Letos máme čas užít si jaro
Kromě školy současná situace přinesla určitá pozitiva i do ulic. Už je to dlouho, co jsem viděla v ulicích dětské party na kolech, tolik lidí na procházce v lese. Táhne nás to ven, do přírody, “leze na nás jaro”. A letos na to konečně máme čas, protože se bezhlavě neženeme do práce a do školy, na nákupy nebo na schůzky. Jsme jen s nejbližšími, čas se tak trochu zastavil a my dýcháme čerstvý vzduch do plic – a to mluvím především o (nás) introvertech, kteří si na chvilku odpočneme od společenského ruchu a nabereme síly.
Bohužel, média kolem nás křičí, jaký bude mít tento stav dopad (nejen) na ekonomiku. Peníze nejsou to nejdůležitější – jenže my studujeme ekonomii a bez peněz se, tak jako každý, ocitneme na ulici. Řítíme se do další nevyhnutelné krize? Možná, ale nebude horší než ta, kterou jsme měli v našich hlavách, protože jsme se hnali za nepodstatnými věcmi, za nějakým zlatým pokladem v dáli.
Foto: Tomáš Medek
