Příběh bílé ženy bojující o úrodu kávy v postkoloniální Africe.
Film, jenž vyvolává mnoho otázek a pocitů, ale jen na některé přináší
odpovědi.
Drama francouzské režisérky Claire Denis se odehrává v nejmenované
africké zemi na počátku občanské války. Majitelka plantáže, Francouzska
Marie Vial, miluje na světě ze všeho nejvíce syna Manuela, svou plantáž a
svou kávu.
I přesto, že se francouzská armáda stahuje a zaměstnanci postupně
utíkají, zatvrzele se rozhoduje neodejít a sklidit letošní úrodu. Spolu
Marií zůstává i její bývalý manžel André se svým otcem a druhým
synem Josém. Navzdory křehkému vzezření se hlavní hrdinka potýká se
sklizní v podstatě sama. Manuel víceméně nevstává z postele a André za
jejími zády prodává plantáž místnímu šerifovi.
Situace je stále vyhrocenější. Dětští vojáci, kteří stejně jako
ostatní povstalci pátrají po svém hrdinovi zvaném Boxer, přepadnou Manuela
a nechají ho nahého stát uprostřed pustiny. Z rádia se ozývají
nenávistné výkřiky proti bělochům, dětští vojáci pokračují ve
vražedném tažení. Až ve chvíli, kdy už v podstatě není cesty zpět, si
Marie uvědomuje tíhu situace a vrací se domů, aby nalezla v plamenech vše,
na čem jí záleželo.
Filmu nelze upřít neotřelý náhled na válečný konflikt v rozvojové
zemi. Režisérka použila motiv šíření nenávisti z rádia podobně jako
v Hotelu Rwanda, ale ve výsledku došlo hlavně ke zmatení důvodu občanské
války. Autorka se nestaví na žádnou z válčících stran a ani se
nezastává hlavní hrdinky, nad jejímž charakterem a uvažováním se občas
každý musí pozastavit. Pohled na věc je syrový a bez příkras, ale občas
mate a nedává smysl.
Foto: artcam
