Kypr – rozdělený ostrov slunce a bohyně Afrodité
CestováníDějiny se zaznamenávají různě. Na Kypru dějiny napsal jakýsi britský generál v maskáčích, který po ruce neměl nic jiného než zelenou fixu. Jednou klikatou čárou rozdělil Afroditin ostrov na dvě znepřátelené části. Zelená linie – jak se jí kvůli té barvě fixu říká – oddělila severní část, okupovanou Turky, od jižní, řecké.
Dějiny se zaznamenávají různě. Kdysi bývaly psány zdobnými literami starobylými brky na pergameny či ručně dělané papíry, nyní se významné dokumenty podepisují zlatými značkovými pery s platinovými hroty. Na Kypru dějiny napsal jakýsi britský generál v maskáčích, který po ruce neměl nic jiného než zelenou fixu. Jednou klikatou čárou rozdělil Afroditin ostrov na dvě znepřátelené části. Zelená linie – jak se jí kvůli té barvě fixu říká – oddělila severní část (37 % ostrova), okupovanou Turky (od roku 1974), od jižní, řecké. Okupaci a současnou situaci na ostrově se Evropanovi jen těžko daří chápat.
Město plné napětí
Pokud odpočíváte na jižních kyperských plážích pod teplými paprsky laskavého slunce, setkáte se s faktem rozděleného ostrova vlastně pouze v řeči místních obyvatel. Každý vám s vervou bude vyprávět jen tu svou jedinou pravdu. Jakmile se však vydáte na výlet po ostrově a jedete směrem na sever, dříve nebo později na hranici, oddělující boha pravoslavného od toho muslimského, narazíte. Nejdramatičtější je to v hlavním městě Nikósii (polovina města je pod tureckou kontrolou). Pro Evropana je to skutečně šok, když uprostřed malé uličky narazí na pytle s pískem, navršené do výše prvního patra, na vysokánské ploty a kola ostnatého drátu. Jen tak, bez upozornění. Tepová frekvence se rozběhne do nevídaných výšek a voják se samopalem klidu nedodá. Rychle vycouvat a pryč! Ale protože člověk je tvor velice přizpůsobivý, i my jsme si po chvíli alespoň trochu zvykli na to, že „tam” při procházce starým městem prostě nesmíme. Vojenský stav je tu cítit z každého domu, z každé malé uličky, z každého krámku, i z chování místních obyvatel. Čím blíže k ostnaté „zelené” hranici, tím jsou ulice, domy, krámky i lidé pochmurnější. A když do toho začne z opačné strany do tlampačů vřískat muezzin své pravidelné modlitby, napětí se ještě zvýší. Člověku tu nechutná ani kafe a zmrzlina, proto je lepší sednout do auta a vrátit se do oblasti sladkého zapomnění, zpátky na jih, na pláže, kvůli kterým sem přijeli. Snad jednou nekonečná jednání znepřátelených stran dospějí ke zdárnému konci a z Nikósie se opět stane kvetoucí metropole nádherného ostrova.
Slunečný klenot Středomoří
Zatímco před tureckou invazí v roce 1974 byly nejnavštěvovanější pláže a letoviska na severu a východě Kypru, po ní se veškerý turistický ruch přestěhoval na pláže jižní – spolu se dvěma sty tisíci kyperských Řeků, které Turci ze severu vyhnali. A tak jsou vlastně všechny hotely, restaurace i zábavní podniky v oblasti Ayia Napy, Larnaky, Limassolu či Paphosu nově postavené, moderní a na patřičné úrovni. Tato letoviska poskytují svým klientům prvotřídní servis ubytování, stravování a dalších služeb za velice příznivé ceny (kyperská letoviska jsou držitelem modré vlajky EU, která je zárukou čistoty pláží a moře). Hlavní důraz je kladen na rodiny s dětmi. Hotely nabízejí prostorné pokoje většinou klimatizované, dětské koutky, skluzavky a hřiště, na ostrově je i delfinárium a 4 obrovské vodní parky.V otevřené náruči turistického luxusu vůbec nepoznáte, že božský ostrov Kypr má nějaké politické problémy. Co je tady skutečně stoprocentní, je počasí. Pršet vám může i na Kanárských ostrovech nebo na Baleárách, ale tady? Když jste tu v únoru či lednu a máte hodně velké štěstí, pak skutečně zaprší. V ostatních měsících je slunce na obloze jakoby přibité, v červenci a srpnu prcháte do chladu klimatizovaného hotelu jako do oázy v poušti. O to příjemnější jsou večerní procházky po osvětlených kolonádách či opuštěných plážích, posezení v tavernách s hovornými Kypřany.
Kypřané jsou nesmírně pohostinní a milí lidé, kteří si s vámi při sklence dobrého moku rádi popovídají. Dobrým mokem se samozřejmě rozumí pravé kyperské víno, jehož sladkost přirovnal svého času Markus Antonius ke kráse královny Kleopatry. Dokonce i proslulá vína z oblasti Champagne pocházejí z Kypru – sazenice této révy odsud do Francie přivezl z křížové výpravy francouzský hrabě Thibaut IV. de Champagne. K vínu dostanete v každé taverně „mezes” – různé chuťovky, které jsou jako předkrmy startem k ochutnávání pestré kyperské kuchyně. Zdejší kuchyně je velmi rozmanitá a chutná. Vychází z tradic řeckého jídla, ale vzhledem k různorodé historii obsahuje i prvky arabské, turecké, evropské a dokonce čínské a indické kuchyně. Ve velké míře se na Kypru konzumuje zelenina a ovoce. Večeří se do pozdních večerních hodin, dále se popíjí skvělé víno. Pak začne křepčit i ten, kdo naposledy stál na parketu kdysi v tanečních. Kyperské noci jsou vyhlášené svojí bujarostí na diskotékách, v barech a v nočních klubech mnohdy až do časných ranních hodin.
Srdce Kypru
Ačkoliv turisté míří na Kypr především kvůli slunci a moři, opravdové srdce ostrova sídlí vysoko v horách. Pohoří Troodos je pro každého Kypřana téměř svaté. Pouze hodinu cesty jsou od pobřeží vzdáleny temné a chladné borovicové lesy, hluboká údolí a vysoké kopce, které skrývají malé, jakoby malované kostelíčky, ale i vznosné, rozlehlé a bohaté kláštery. Ne do každého z nich je turistům povolen přístup, ne do každého z nich mohou ženy. Do největšího, nejbohatšího a nejslavnějšího kláštera Kykko však turisté – patřičně oděni – mohou vstoupit. Klášter byl založen kolem roku 1100. Podle legendy ho dal postavit mnich jménem Isaiáš, a to za peníze, jež dostal od císaře Alexia Komnéna za to, že vyléčil jeho dceři ischias. Snad právě tento mnich přinesl do kláštera ikonu Bohorodičky, kterou prý namaloval evangelista svatý Lukáš. Tuto madonu považují historici umění za jeden ze tří posledních dochovaných obrazů apoštola Lukáše. Klášter je nádherně opraven a udržován a jeho bohatství je jasné z každého kroku, který uděláte po zdejším dláždění. Oltář v kapli je skvost, za kterým stojí za to jet po klikatých krkolomných cestičkách vysoko do hor.
Vyjedete-li do Troodosu, můžete se dostat autem i přímo na nejvyšší horu Kypru – Mont Olympos, jejíž vrchol je ve výšce 1 952 metry nad mořem. Vane tu chladný křišťálový vítr a sluncem zalité lyžařské vleky už nepůsobí tak absurdně jako na první pohled. V zimě tu skutečně občas zasněží – ovšem rozhodně ne tolik, aby Kypřané byli přeborníky v zimních sportech.
Pohoda po kypersku
Objevování kyperského venkova je plné kontrastů. Malé vesničky v horách i kolem pobřeží nejsou vždycky malebné. Často jsou „zdobené” divokými skládkami a poznamenané chaotickou výstavbou nouzových domů pro bývalé řecké uprchlíky ze severu. V žádné však nechybí alespoň jeden kostelík a u něj pár krámků místního trhu se specialitami, které by turista rád ochutnal, ale nemá na to odvahu. Jednoznačně nejkrásnější vesničkou na celém ostrově je Omodos, vzdálený necelých čtyřicet kilometrů od letoviska Limassol. Víska jako z cukrkandlu je zasazená doprostřed vinic. Je postavena z bělounkých prastarých domečků, plná malebných zákoutí s hrozny pestrobarevných květin a doslova vystlaná krajkami. Ženy v černém sedávají před domky a paličkují pavučinkové ubrusy, ubrousky, přehozy i záclony. Muži lelkují před tavernami a nad šálkem kávy či kyperského vína rozebírají důležité záležitosti každodenního života. V Omodosu samozřejmě nechybí kostel s klášterem. V tom zdejším, který nese jméno Svatého Kříže, je uchováván úlomek Kristova kříže a provazy, jimiž byly svázány jeho ruce. V Omodosu se velice brzy dostanete do pravé kyperské odpolední nálady. Vydržíte sedět v některé z místních hospůdek, dívat se kolem sebe, a – usrkávajíce nějaký dobrý mok – zapomenete na to, jak čas plyne. Zapomenete i na to, že se píše konec druhého tisíciletí po Kristu. Rytmem života i myšlenkami se rádi přenesete o pár století do bezstarostné minulosti.
Po celém ostrově naleznete i mnoho obchůdků se suvenýry, které neustále okupují turisté. Můžete v nich zakoupit kromě odvyklých suvenýrů i výrobky typicky místního charakteru, jako například repliky starých ikon, keramiku nebo koberce, milým dárkem může být i směs koření, láhev některého z mnoha druhů vín nebo výrobky z kůže.
Dlouhá historie ostrova…
Kypr má různé přezdívky – Afroditin ostrov, Ostrov lásky, Ostrov cypřišů. Svou polohou tvoří křižovatku mezi Asií, Evropou i Afrikou. Jeho dlouhý a dramatický historický vývoj trvá už devět tisíciletí. Kypr byl v 15. – 11. století před naším letopočtem kolonizován Achajci, pak Féničany a Řeky (získával svou identitu již od trojských válek a od té doby si také udržuje řeckou kulturu a řeč), posléze byl dobyt Asyřany, Egypťany, Římany a více než 700 let byl součástí Byzantské říše. V roce 1191 byl obsazen křižáky a 300 let na něm existovalo křesťanské Kyperské království. Od roku 1573 byl pod nadvládou Turků a od roku 1878 Britů. Až v roce 1960 se stal nezávislou republikou. Od roku 1974 je okupována severní část Kypru (37 % ostrova) Tureckem. Dlouhá tisíciletí tu všude zanechaly své stopy – antické paláce, divadla a kolosea, románské kostely a byzantské kláštery, benátské paláce, turecké minarety, ale i anglické levé řízení či některé britské zákony. Ať si vyberete pro svůj odpočinek kterékoli letovisko, můžete si být jisti tím, že budete vítanými hosty, kterým zdejší hostitelé snesou i modré z nebe.
Nezbývá než doufat, že stejně jako se kdysi ze zdejších vln zrodila bohyně lásky Afrodité, tak se dříve či později u jednacích stolů zrodí tolerantní a hlavně spravedlivá dohoda mezi dvěma znepřátelenými částmi ostrova a Kypr bude zase jednolitým slunečným klenotem Středomoří.
Nahrávání ...
