Nositele Nobelovy ceny za literaturu z roku 1982, v Kolumbii narozeného a dnes v Barceloně a Mexiku žijícího Márqueze není potřeba představovat. Režisér Newell si ale několik poznámek zaslouží. Jeho jméno najdete pod snímky jako Čtyři svatby, jeden pohřeb, (čtvrtý) Harry Potter nebo Úsměv Mony Lisy. V roce 2007 se „upsal“ i zfilmovanému románu Marguéze Láska za časů cholery. Jednou větou shrnuto, dalo by se říct, že stará láska nerezaví a kdo si počká, ten se dočká.
Nositele Nobelovy ceny za literaturu z roku 1982, v Kolumbii narozeného a dnes v Barceloně a Mexiku žijícího Márqueze není potřeba představovat. Režisér Newell si ale několik poznámek zaslouží. Jeho jméno najdete pod snímky jako Čtyři svatby, jeden pohřeb, (čtvrtý) Harry Potter nebo Úsměv Mony Lisy. V roce 2007 se „upsal“ i zfilmovanému románu Marguéze Láska za časů cholery. Jednou větou shrnuto, dalo by se říct, že stará láska nerezaví a kdo si počká, ten se dočká.
Režie: Mike Newell
Scénář: Ronald Harwood podle románu Gabriela Garcii Márqueze
Hrají: John Leguizamo, Liev Schreiber, Laura Harring, Javier Bardem, Benjamin Bratt
To všechno by platilo pro hlavního hrdinu celovečerního snímku Florentina Arizu (Javier Bardem). Když se mladý telegrafista Florentino zamiloval do dcery obchodníka s mulami, Ferminy (Giovanna Mezzogiorno), obrátí se mu svět vzhůru nohama. Je posedlý láskou k ní a začne si s mladou kráskou vyměňovat milostné dopisy. Jakmile se o tomto „vztahu“ dozví otec Ferminy, okamžitě se s ní odstěhuje na venkov. Svou dceru vychovával pro někoho mnohem lepšího, než je obyčejný telegrafista. Protože se děj odehrává za časů cholery, jak napovídá název filmu, i hlavní hrdinka onemocní. Je k ní přivolán specialista na léčení této zákeřné nemoci, mladý a svobodný doktor Urbina, který kráse Ferminy neodolá. Po jejím důkladném vyšetření konstatuje, že choleru nemá, a protože během několika minut podlehl Ferminině kráse, prakticky si plácne s jejím otcem a je ruka v rukávu. Přes prvotní odmítání, se Fermina svatbě povolí a odjíždí s doktorem na čas do Paříže. Na mladého Florentina zapomíná jako mávnutím kouzelného proutku.
Telegrafista se z tohoto zklamání nemůže vzpamatovat a přísahá jí věčnou lásku a věrnost. Protože ale léta ubíhají a Fermina si žije svým životem, Florentino si krátí čas nárazovými známostmi, a jména dotyčným slečen si pečlivě zapisuje do deníku (až se dostane k číslu 622) a čeká, až doktor Urbano zemře a cesta k Fermině bude volná. To se i stane, jedinou chybičkou však je, že oběma hlavním hrdinům je už přes sedmdesát let a děti Ferminy s její novou známostí nesouhlasí. Láska ale kvete v každém věku, a jak bylo řečeno na začátku, kdo si počká, ten se dočká. A tak se dočkal po 53 letech, 9 měsících a 4 dnech i Florentino. Jen s tou věrností to bylo trochu jinak.
Kdybych mohla snímku vytknout jen jedinou věc, byl by to zvolený jazyk. Celý děj se odehrává ve španělsky mluvících zemích, a ačkoli třeba sami španělsky nemluvíte, chcete ji z úst hlavním protagonistů slyšet. Ucítíte, že by „español“ svou zvukomalebností dokonale dokreslila celý film. Místo toho se vám ale dostane angličtiny s ostrým španělským přízvukem, na kterou si musíte zvykat, anebo se přestat namáhat porozuměním a prostě začít číst české titulky.
Přestože film začíná trochu kýčovitou smrtí manžela hlavní hrdinky, doktora Urbina, a dává tím vlastně prostor k jejímu návratu k lásce z mládí Florentinovi, snímek má své kouzlo. Zajděte si na něj, jednoho dlouhého chladného večera, na téměř 140 minut vás zahřeje, ale víc nečekejte.
