Fakulta národohospodářská je již více než rok v centru pozornosti téměř celé školy. Informace z obou znesvářených táborů jsou značně protichůdné. Těžko odlišit, co je pravda a co jen fáma, která má studenty záměrně zmást a očernit protistranu. Mezi pedagogy na páté fakultě se rozšířila nová populární věta: „On lže. Ona nemluví pravdu.“
Fakulta národohospodářská je již více než rok v centru pozornosti téměř celé školy. Informace z obou znesvářených táborů jsou značně protichůdné. Těžko odlišit, co je pravda a co jen fáma, která má studenty záměrně zmást a očernit protistranu. Mezi pedagogy na páté fakultě se rozšířila nová populární věta: „On lže. Ona nemluví pravdu.“
„Kadeřábková lže,“ měl prohlásit Miroslav Ševčík na adresu vzpurné kolegyně, která si stěžovala na špatnou komunikaci mezi vedením, zaměstnanci a studenty fakulty. Podle profesora Žáka lže naopak děkan Schwarz, když tvrdí, že o přesunu katedry hospodářské politiky vůbec neměl tušení. Je to špatnou komunikací? Těžko však posoudit, kde ta komunikace vázne, kdo s kým se nebaví, kdo komu nenaslouchá? Jak se v tom mají orientovat chudáčci studenti? Jak je vidět, sami pedagogové si neví rady. Nový děkan nejdříve ohlásí fatální změny, a pak jako by mávnutím kouzelného proutku smete plány ze stolu a prohlásí, že je čas na diskuzi. „Nemá to být obráceně?,“ chce se zeptat nezkušenému studentovi, neuvyklému typickým makroekonomickým paradoxům.
Počet lhářů se na fakultě zvedá řadou téměř geometrickou. „Je to účelová lež,“ zní z protiholmanovského tábora na adresu Zdeny Vostrovské. Co nešťastnice provedla? Stěžovala si na ultimatum, které jí její vedoucí předložil. Buď senátorské křeslo a vyhazov, nebo nevystrkovat růžky a dál v klidu učit.
Lze se divit, že se z řad pedagogů ozývají taková slova jako: „Je to tady jak u magorů. Teror, stres a hlavně nesmysl za nesmyslem.“ Studenti jsou znepokojeni. Neví, komu věřit. Přiklánějí se tu na jednu, tu na druhou stranu. Nebude nakonec pravda někde uprostřed?
Lež následuje lež. Minimálně podle reakcí jednotlivých účinkujících v dramatu nazvaném „Pátá fakulta“. Lze v tomto lživém prostředí ještě vůbec věřit někomu? Lze důvěřovat Studentskému listu? Neroztočili jsme vlastně inflační spirálu lží my sami? Vždyť v našem komentáři se poprvé objevilo spojení „obelhaní studenti“. Pokud ano, pak jsme sebedestruktivní. Po každém prohlášení kteréhokoli z aktérů si totiž můžeme ušoupat nožičky, abychom informace ověřili. Takže až potkáte dva trpaslíky na nohách krátkých, jako je má lež, pak vězte, že jsme to my.
