Rok se sešel s rokem a opět tu máme komerční svátek ad absurdum – Sv. Valentýna. Do České republiky se dostal až v devadesátých letech, a to už ve své zdegenerované podobě. Dávno totiž nejde o svátek, ale silný nástroj marketingu.
Rok se sešel s rokem a opět tu máme komerční svátek ad absurdum – Sv. Valentýna. Do České republiky se dostal až v devadesátých letech, a to už ve své zdegenerované podobě. Dávno totiž nejde o svátek, ale silný nástroj marketingu. Trochu lásky potřebuje každý – to pochopí přece i reklamou otupělý zákazník. Klobouk dolů, marketing trefil do černého. Mohla totiž vzniknout řada jiných svátků, ale ty by zdaleka neslavily takový úspěch na poli odbytu. Například svátek unavených by byl z marketingového hlediska zcela neprůchodný, svátek dobré nálady by působil ironicky (zejména v zemi, kde prý trvale vládne nálada blbá) a svátek pravdy už vůbec do businessu nepatří.
Tak tedy láska. Hurá! Svátek je na světě. Teď ho ještě logicky zdůvodnit. Většina svátků, které jsou spjaty se specifickým jménem má křesťanské nebo církevní pozadí. Co takhle svátek lásky? Miluj bližního svého – tak je to přece i v bibli. Bohužel v ní není stanovena omezující podmínka na 14. února. Tato na světě nejrozšířenější kniha zřejmě nebrala marketing v úvahu, když neprozřetelně nabádá, aby se lidé milovali po celý rok. Opravdu hezký nápad, ale my potřebujeme zvednout tržby v únoru. Upněme se tedy na jméno – jedno by tu bylo. Jde o římského biskupa Valentiniho. Ten byl údajně roku 269 umučen za tajné oddávání milenců v době, kdy duševně nemocný císař Claudius II. dočasně zrušil manželství, protože ženaté muže nepovažoval za dobré válečníky. Manželství je ale dneska anachronismus, který už dávno není nutnou podmínkou sexu. K tomu, co není ‘in’ se naše firma přece upínat nemůže. A oslavovat římského biskupa v zemi s bohatou protestantskou tradicí, v zemi, kde bylo náboženství téměř vymýceno komunismem? Tudy cesta nevede.
Zkusme tedy jinou formulaci – nazvěme tento den svátkem zamilovaných. Historicky bychom se mohli opřít o pohanský svátek, který byl zřejmě křesťanskou podobou starořímských luperkálií, kdy se mladí lidé spojovali do párů na základě losu a svému svátečnímu partnerovi museli být po celou dobu svátků věrni. Jenže pro zamilované je každý den svátkem a losovat si 14. února někoho jiného neláká ani ty hry-chtivé. Navíc nemůžeme počítat s tím, že většina našich zákazníků je zrovna zamilovaných.
Třetí možností by bylo opřít se o tradici, která tu ovšem chybí. Narozdíl od anglosaských zemí, kde sahá tradice až do 16. století, u nás nesahá ani za humna sametové revoluce.
Ale proč ta námaha? Zákazníky přece nezajímá, zda má svátek nějaké opodstatnění. Hlavně, že si mohou pro uspokojení své duše koupit trochu té lásky. Chcete to do kelímku nebo do fólie? Říkal jste, pane, že chcete dvacet deka? Můžu nechat dvaadvacet? Děkuji pěkně (!).
