Fronta – zatímco posluchači VŠE si při vyslovení tohoto slova masírují lýtka, občanům středního věku se pod tímto pojmem vybaví řady lidí stojících před obchodem s cedulkou “inventura” v marné tužbě po kubánských pomerančích. Těm mladším se pak vybaví nanejvýš frontová linie v Čečensku či fronta okluzní.
Fronta – zatímco posluchači VŠE si při vyslovení tohoto slova masírují lýtka, občanům středního věku se pod tímto pojmem vybaví mlhavá představa o řadě lidí, stojících před obchodem s cedulkou “inventura” v marné tužbě po kubánských pomerančích. Těm mladším se pak vybaví nanejvýš frontová linie v Čečensku či fronta okluzní.
Ale jak tento pojem vysvětluje slovník cizích slov? Slovo fronta pochází z ruského front a na výběr je zde hned několik významů. Člověk obeznámený se situací na VŠE rychle pochopí, že naše fronta zcela určitě nemá nic společného s “vyšším operačním svazem se strategickými úkoly”, jak mu nabízí slovník, natož s “rozhraním dvou vzduchových hmot”. Možná se ještě najde naivka, který si ve své první frontě myslí, že se stal součástí “skupiny stejně smýšlejících osob spojivší se k probojování n. obraně nějaké zásadní polit., umělecké n. vědecké myšlenky”. “Vždyť při čekání na počítače jde přeci o dobývání informací a toť myšlenka vznešená,” oponuje svým starším spolužákům. Později však nadšení opadá a to pokud měl snahu vyřídit si žádost u studijní referentky anebo již zjistil, že opravdu těch 200 lidí stojících před ním jsou jeho spolužáci požadující též zápis do indexu. Potom zjišťuje, že fronta není organizovaná skupina, ale shluk znuděných studentů, a že v ní nejde o politické, natož umělecké myšlenky, ale zpravidla o mnohem prozaičtější věci jako je klíček od skříňky v knihovně, zápis do indexu nebo řízek s bramborem.
To už má chuť svůj slovník cizích slov zahodit, ale snad ho uspokojí alespoň poslední nabízená definice fronty – “čára dotyku s nepřítelem”. Nakonec si však slovník ponechá, neboť nový by byl stejně dražší a navíc by pod heslem fronta našel jenom “fronta – viz VŠE”.
