Mozkové buňky
NezařazenéTřicet miliard je poměrně uspokojivé číslo. Zvláště když označuje počet mozkových buněk, které se ukrývají právě v naši lebce. Jak plyne čas a naše mozky stárnou, kolonie našich neuronů se zmenšují, my jsme stále pomalejší, hůře se nám učí, všechno se nám zdá složité a jsme líní lámat si s čímkoliv hlavu. Buňky mozku v našich hlavách pouze ubývají – žádná obnova zde nefunguje.
Třicet miliard je poměrně uspokojivé číslo. Zvláště když označuje počet mozkových buněk, které se ukrývají právě v naši lebce. Jak plyne čas a naše mozky stárnou, kolonie našich neuronů (tak se mozkovým buňkám říká odborným jazykem) se zmenšují, my jsme stále pomalejší, hůře se nám učí, všechno se nám zdá složité a jsme líní lámat si s čímkoliv hlavu. Buňky mozku v našich hlavách pouze ubývají – žádná obnova zde nefunguje. Leckomu by se mohlo stát, že poté, co se dozví informaci o aktuálním počtu svých neuronů, usne na vavřínech a tempo ubývání svých chytrostních buněk zvýší. Opije se, zaboxuje si, vyleze na nějakou osmitisícovku, kde je totální nedostatek kyslíku, při fotbale více hlavičkuje, hudbu z walkmana si do uší pustí řádné hlasitě… Z třiceti miliard mu jich brzy zbude už jen dvacet devět miliard devět set devadesát devět milionů devět set devadesát devět tisíc. To ještě také není číslo, za které by se měl stydět, a proto ve své devastující činnosti pokračuje. V horším případě činnosti kombinuje, nebo přibírá nové, ještě vražednější. Boxuje opilý, na osmitisícovce poslouchá walkmana, začne čichat toluen. Nakonec se z něj stane troska nebo takzvaná vypitá hlava. Být v jeho společnosti není zdaleka tak lákavé jako dříve. Takový člověk ztrácí kontakty s přáteli a reálný život se mu začne plést se sny, které si ulněle navozuje. Obyčejně klesne až na úplné dno a stává se vypitou hlavou vylízanou, jinak též naprostým primitivem a vymaštěncem. Jakoukoliv pomoc odmítá a žije jako zvíře.
Přesně tímhle stylem skončil jeden můj kamarád ze základní a střední školy, který dříve býval všemi oblíbeným třídním premiantem. Na gymplu se stal rebelem, později ignorantem, na vysokou školu se po maturitě nedostal a poznal, co je to být nezaměstnaný. Bohužel, když se o rok později blížil termín přijímacích zkoušek na vysokou školu, bylo již pozdě. Životní styl, při kterém si člověk nemusí namáhat mozek, a při kterém se jeho pozornost soustředí čistě na věci, jež se ho nějakým způsobem bezprostředně dotýkají, se mu zalíbil. A tak se kamarád Miloš rozhodl, že svoji hlavu vyčistí od všeho, co zavání perspektivami či kariérou. Dneska se s ním nedá vůbec komunikovat.
Jak by to asi vypadalo, kdyby existovalo něco na principu elektroměru či plynoměru, co by měřilo rychlost odumírání našich neuronů? Každý by měl na hlavě počítadlo, kde by se klasicky točily kotouče s čísly, jak je tomu u zmíněných elektro- a plynoměrů. Ráno po mejdanu by pak pohled do zrcadla v koupelně byl o to horší, že bychom uviděli mimo jiné i kolik buněk zase ubylo. Spousta šetřílků by ihned skoncovala s rizikovými činnostmi a úzkostlivě by se starala o stav svého „konta“.
Jiná skupina lidí by naopak zjistila, že jsou jaksi „po vejplatě“ a šla by to co nejrychleji rozfofrovat. Nejmodernější počítadla by měla nadstandardní funkci – totiž rozlišovač buněk, které právě odumírají. A tak by například po požití více než malého množství rumu zablikala kontrolka oznamující, že se právě do nenávratna odporoučelo několik tisíc neuronů z pravé hemisféry mozku, sedm set buněk analytických schopností, dvanáct set logického úsudku, patnáct set motorických schopností atd. Jiný alkohol by zabíjel jiné buňky. Výrobci a dovozci alkoholických nápojů by nepochybně na etiketách svých výrobků museli uvádět, pro koho je ta která značka určena. Existoval by tak rum analytický, rum vyjadřovacích schopností, rum čichu, hmatu, rum zraku a třeba i rum snů.Těžké by to měli například nezletilci, kteří by přes přísný zákaz rodičů uspořádali o víkendu alkoholovou párty, a v neděli by museli rozzlobenému tatíkovi vysvětlovat, že zatímco rodiče odjeli na chalupu, oni celý víkend sportovali – boxovali a hlavičkovali – a že jedině tak si vysvětlují překvapivě nízký stav na svých počítadlech.
Ééééééé…ehmmmm… ééé …co jsem to chtěl napsat na závěr?
18 568 321200.
Nahrávání ...
