Co všechno můžete prožívat, když se vrátíte z vězení? Změníte se
vy, váš domov, přátelé nebo okolí? O životě jednoho navrátilce
pojednává právě Pokoj v duši.
Ke slovu návrat by bylo možné přidat mnoho přívlastků, pouze ne slovo
pokojný. Nezměnila se rodná ves, ale Tóno a fakt, že on je teď ten
špatný, takové chodící černé vědomí celé vesnice. Policista, který
bez problémů bere úplatky, ho šikanuje, protože Tóno je přece lump.
V lese nenajde práci, vždyť kdo by zaměstnal kriminálníka. Co mu tedy
zbývá? Začít krást znovu. Jenže Tóno už nechce. Pak přijdou další
rány. Jako „chlap“ se nedokáže cítit vůči své ženě a
„chlapství“ si nemůže dokázat ani zabitím zvířete. Zkrátka svět se
mu bortí. Jediná práce, kterou nakonec dostane, je opravování lokomotivy
s tamním Romem, s čímž se Tóno ze začátku neumí vyrovnat. Nu, a tak se
chtě nechtě musí ptát: Co mi vlastně zbylo? Nemám chlapskou práci,
nedokážu zplodit syna ani zabít vysokou. Začíná tedy hledat smysl života
jinde. Letmo zavadí o svět, ve kterém existuje Bůh, ale není schopen do
něj vstoupit. Pak mu už zbývají pouze dva nejlepší přátelé: kněz a
úspěšný podnikatel. Jenže zjistí, že ani to mu nestačí, a příběh
spěje k tragickému konci.
Film výborně zobrazuje atmosféru slovenské společnosti, která je
v mnohém shodná s tou naší. Zrcadlí se v ní povrchnost, malost či
téměř nulová naděje v jiný život. Hrdina není žádný „rambo“ či
muž roku s obroušenými nehty a zářivou budoucností, ale člověk, který
ve svém obyčejném životě dostane pár ran. Divák může sledovat, jak se
Tónovi bortí jeden hrad z písku za druhým. Když se mu sesypou téměř
všechny, musí si položit otázku, o co se teď opřít. Odpovědět je pro
něj asi nejtěžším úkolem v životě.
Scénář fi lmu napsal Čech Jiří Křižan, režie se ujal Slovák
Vladimír Balko. O hudbu se postarala Jana Kirschner
