V současné době Jana Bobošíková sice podniká, zároveň se ale
chystá na několikery volby v příštím roce. Prozradila nám, jaké v nich
použije zbraně, kromě toho zavzpomínala na mateřství při studiu a
vysvětlila, v čem si rozumí s komunisty.
Co děláte v současnosti, jaká je vaše aktivita?
V současnosti podnikám, což není aktivita politická, ale pracovní.
A pokud jde o politickou aktivitu, tak se připravujeme na ten supervolební
rok, který přijde. Chystáme parlamentní volby, evropské volby, komunální
a možná taky senátní.
V jaké fázi příprav jste? Máte načrtnutý marketing nebo už
sháníte konkrétní lidi, kteří za vás budou kandidovat? Jsme
samozřejmě v tuto chvíli ve fázi tvorby programu a oslovování osobností,
které by měly zájem tento program sdílet. Suverenita je strana pravicová, a
když se rozhlédnete kolem sebe, hodně politiků i hodně lidí
o odpovědnosti mluví, ale málokdo ji opravdu dodržuje, a to včetně
odpovědnosti rozpočtové. Politika, se kterou jdeme do voleb, není
populistická, nebude tudíž ani populární. Není jednoduché najít
osobnosti, které se pouze nechtějí konjunkturalisticky vézt na nějaké
vlně, ale které chtějí skutečně českou politiku změnit.
Kontaktovala jste i Václava Klause? Po prezidentské volbě jste
doslova řekla, že je na čase ho povolat do zbraně. Já si myslím,
že nejen Česká republika, ale i Evropa potřebuje, aby lidé jako Václav
Klaus opravdu byli povoláni do zbraně, ale já rozhodně nikam Václava Klause
nepovolávám. Jsem ráda, že zůstal ve veřejném prostoru, a myslím, že
záleží pouze na něm, zda zvolí angažmá politické, nebo angažmá na
intelektuální a vědecké rovině.
Nabídla jste spolupráci některým lidem, kteří s Václavem
Klausem spolupracovali nebo spolupracují? Jednoznačně. Netajím se
tím, že oslovuji lidi z klausovské části ODS, kteří už dnes v ODS
nejsou a z nějakých důvodů ji opustili. Řekněme, že jsme myšlenkově na
stejné lodi. To jsou v uvozovkách ty vody, pokud to mohu tak nazvat, ve
kterých Suverenita v tuto chvíli loví a oslovuje názorově příbuzné
osobnosti.
Svobodní o spolupráci nestojí
Je reálná spolupráce Suverenity se Stranou svobodných občanů,
která je vám z malých stran ideově nejblíže? My neustále chceme
spolupracovat se Stranou svobodných občanů, neustále se o to snažíme, ale
bohužel vedení Strany svobodných občanů tuto spolupráci vylučuje. Což se
ovšem projevuje tak, že někteří členové ze Svobodných přecházejí
k nám, proto jsem záměrně zdůraznila ta slova „vedení strany“.
Takže se budete přetahovat i při lákání osobností z okruhu
exprezidentových spolupracovníků? Podívejte, já se s nikým
o nic nepřetahuji. Suverenita je tady se svou nabídkou, se svým minulým
úspěchem 3,7 procenta v parlamentních volbách, což nebylo málo, se svým
úspěchem 4,3 procenta v evropských volbách. Koneckonců Suverenita je tu
také s tím, že dokázala sehnat padesát tisíc podpisů, což se Svobodným
bohužel nepodařilo. My jsme jim nabízeli, že budeme sbírat paralelně
podpisy pro pana Jakla, aby ten názorový proud, ve kterém souzníme, měl
větší důraz, aby byl silnější. Ale ani to Svobodní nechtěli.
V parlamentních volbách bude kandidovat spousta malých stran.
Vnímáte některou z nich kromě SSO jako přímou konkurenci? Já
nevnímám jako přímou konkurenci ani SSO. My na rozdíl od SSO nechceme
opustit Evropskou unii. Vnímáme ji jako stranu v některých ohledech
názorově příbuznou a mrzí nás, že právě s touto stranou nejde sladit
noty tak, abychom se přiblížili reálné politice, tedy prorazili
pětiprocentní hranici a nedrobili se. S jinými stranami už se to začíná
dařit. Jednáme s Jihočechy, jednáme se Soukromníky, s Hradeckými
patrioty, což jsou lidé kolem bývalého pana senátora Pakosty. Uvidíme,
jestli najdeme společnou řeč a společnou cestu. Byla bych velmi ráda.
S komunisty jsme čelili zelenému šílenství
Jak velkou váhu máte v Suverenitě? Jsou Suverenita
“Bobošíkovci”, nebo vás spolustraníci při rozhodování někdy
přehlasují? Nikdy. Ale nechci říkat, že Suverenita jsou
Bobošíkovci, jsou to lidé, kteří mají společný názor a kolem toho
názoru jsou soustředěni. Nechci říkat, že Suverenita je názorově
monolitní, ale v zásadních věcech téměř odlišné názory nejsou.
V těch, o kterých se hlasuje. Ale pozor, máme také naprosto volná
témata. Třeba tak citlivé téma, jako jsou potraty. K tomu nemáme žádnou
direktivu a Suverenita nezastává jen jeden názor.
Týká se to i adopcí dětí homosexuály? Překvapilo mě, že je
podporujete. Ale to právě není vůbec pravda. Tohle tvrdí Svobodní
na svých chatech a diskuzích. Já jsem pro to, aby děti adoptovala buď
rodina, a pro mě je rodina pár, muž a žena. Nebo dítě adoptuje
zodpovědný jedinec. A považuji za nestoudné, šílené a strašlivé, pokud
se u takového člověka, který žije spořádaným občanským životem,
zkoumá sexuální orientace. Pokud chce o tomto někdo říct, že se to
rovná, že chci, aby registrovaní partneři adoptovali děti, mezi tím já
vidím nekonečnou vzdálenost.
V roce 2008 jste kandidovala v prezidentské volbě, kam vás
navrhli komunisté. Podle svých slov jste šla do volby, abyste dala větší
prostor Václavu Klausovi. Věděli o tom komunisté? Spousta lidí je
ovlivněna mediálním prostorem, který neustále hovoří o komplotech,
zákulisních hrách a tak. Nevím, jestli se někdy v mém životě podaří
vysvětlit moment, kdy někam přijdete, máte určitou lidskou zkušenost a
k něčemu se rozhodnete bez jakéhokoli zákulisního domlouvání.
Nedali vám potom komunisti najevo své rozčarování?
Nebyl důvod. Neberte to tak, že bych si řekla „haha, tady jsou hloupí
komunisti“. Suverenita má s komunisty styčné body. Dneska už to tak
nevypadá, protože se ODS vrátila k akcentování jaderné energetiky, ale
když jsem byla v Evropském parlamentu, tak tady zavládlo zelené
šílenství, Topolánek nechtěl pomalu dostavět Temelín a my jsme tehdy
s komunisty bojovali v Evropském parlamentu za českou jadernou energetiku.
Další věc je otázka neprolamování Dekretů prezidenta Edvarda Beneše.
Kdybyste tehdy viděli, jak se tam chovala ODS, která nyní hovoří
o národních zájmech, ale přitom seděla s Berndtem Posseltem, šéfem
sudetoněmeckého landsmanšaftu v jednom klubu.
Jak vlastně vzpomínáte na zkušenost z europarlamentu? Zde je
přece jen takové vnímání, že tam poslanci sedí a nemají velkou moc něco
změnit. Nevím, jestli mají malé pravomoci, když teď schválili,
jak velké odměny mají mít bankéři. Mně to přijde jako pravomoc
šílená. A druhá věc, to že se v europarlamentu nedá nic dělat,
říkají ti, kteří se tam léta kopou do zadku a berou za to těžké
peníze. Samozřejmě, že se dá zvládnout spousta věcí – tam i v zemi,
která vás vyslala.
Čeho nejdůležitějšího se vám tedy povedlo dosáhnout?
Že jsem ve výboru pro regionální rozvoj odvrátila dvojí koeficienty pro
rozdělování evropských dotací, když chtěli Němci prosadit, aby
příhraniční oblasti s Českou republikou dostaly nižší koeficient než
Bavorsko, protože by se potom údajně rozvíjely příliš rychle. Podařilo
se mi to zastavit, ale byla to velká scéna.
Druhou část rozhovoru si přečtete v zítřejším
článku
Foto: Zuzana Janovská
ČTĚTE TAKÉ:
