Zapomeňte na Gambrinus, na rande vás zve Král Šumavy

3. 11. 2011 | | Nezařazené titulní obrázek

Máte-li dost kaváren, které vznikly jen jako stroj na peníze a
postrádají osobitou atmosféru, zkuste kavárnu Na Šumavě nedaleko
náměstí Míru. Ta je totiž jejich pravým opakem.

Takhle nějak skutečně musela vypadat lepší šumavská hospůdka za
císaře pána. Označení „stylová“ tentokrát není pouhá nálepka
k nalákání turistů, ale skutečný první dojem. Ze stropu visí obrovský
preclík, na baru kromě poličky s víny stojí skleničky s medem, ve
vitrínce zase nabídka šumavských likérů. 21. století připomíná pouze
televize v rohu, která se nebude zamlouvat každému.

Kávové menu je standardní, příjemně překvapí možnost dát si kávu
bez kofeinu. Víno naštěstí nepochází z šumavských svahů, ale
z moravských vinařství Drmola a Šoman. Na Šumavu se však chodí
především na vynikající pivo, které jinde v Praze nenajdete. Ať už
zvolíte Krále Šumavy (22 Kč za 0,4 litru), nasládlý nepasterovaný
ležák, polotmavý ležák Klostermann (29 Kč za 0,5 litru), nebo některé
jiné, neuděláte chybu. Gambrinus už vám nikdy potom nebude chutnat.

I nabídka jídla je patřičně šumavská, kromě klasických hospodských
jídel můžete hlad zahnat šumavskými zelňáčky (škvarkovými plackami) a
tradičním sulcem. Pro kulinářské dobrodruhy má kavárna připravený
nakládaný romadúr (52 Kč). Chutnal výborně. Kromě romadúru jsem
ochutnal obě nabízené polévky a nakládaný hermelín. Zelňačka
s klobásou (30 Kč) byla velmi dobrá a správně kyselá, jen podíl
klobásy by uspokojil i umírněného vegetariána. Houbová polévka
s hříbky (37Kč) je spíše smetanová a chybí jí „lesní“ chuť, ale
rozhodně neurazí. Nejvíc pochválit musím nakládaný hermelín (52Kč),
jeho příjemně česneková chuť potěší každého milovníka
hospodských jídel.

Největším trumfem Šumavy ale zůstává obsluha – pan Egner, majitel a
vrchní. Vždycky ho zastihnete v dobré náladě, je velmi ochotný, ale ne
vlezlý. Jsem si jistý, že svůj podnik považuje za srdcovou
záležitost.

Lidé se proto Na Šumavu rádi vracejí, a tak se vždy nepovede najít
volný stůl. Celý lokál nabízí jen asi 25 míst a 20 z nich je i ve
všední den obsazených. Naštěstí si lze místo zarezervovat
i telefonicky.

Těšíte se, až se konečně přiznám, že se jedná o PR článek
podplaceného pisálka? Dočkali jste se: při zaplacení účtu (platit je
mimochodem možné jen hotově) jsem k účtence dostal větrový bonbon.
Všechny mínusy a nedostatky, které mi proto z recenze vypadly, budete muset
jít zjistit sami.

Co říkáte na kousek Šumavy uprostřed Vinohrad? Ochutnali jste
zelňáčky a sulc? Podělte se o své dojmy v diskuzi!

Mohlo by tě zajímat: