Daleko od ostatního světa, na mrazivé Sibiři se zastavil čas. Žijí tu spolu i vedle sebe děd, sestra Xenie, bratr Saška a Estonec Jegor. Z vězení propuštěný Estonec se celé dny povaluje, sestra žije z krádeží a z prostituce a Saška chodí žebrat před kostel. Hra Třetí Řím autora Alexandera Sepljarského v režii Miroslava Drábka je sondou do současné ruské dramatiky.
Třetí Řím
divadlo: Divadlo Komedie
režie: Miroslav Drábek
Daleko od ostatního světa, na mrazivé Sibiři se zastavil čas. Žijí tu spolu i vedle sebe děd (Josef ,,Žluťák“ Hrubý), sestra Xenie (Barbora Lukešová), bratr Saška (Karel Dobrý) a Estonec Jegor (Martin Finger). Z vězení propuštěný Estonec se celé dny povaluje, sestra žije z krádeží a z prostituce a Saška chodí žebrat před kostel. Rodina žije z toho, co domů Xenie a Saška přinesou.Útočiště mezi nimi najde i přivandrovalý učitel Timofej (Jiří Štrébl). Hra Třetí Řím autora Alexandera Sepljarského v režii Miroslava Drábka je sondou do současné ruské dramatiky.
První, co spatříte v mramorově chladném foyer divadla Komedie, které se pro tento večer stává jevištěm, bude žena přikurtovaná ke sloupu průhlednou balicí fólií. Vřelý a zřetelný hlas drobné Barbory Lukešové zaplavuje prostor a do té doby, než ji někdo vysvobodí, je jejím jediným vyjadřovacím prostředkem. Xenie nikomu nic nevyčítá, je ztělesněním dobrotivého srdce a všeobjímající lásky, kterou nezištně rozdává a sama naléhavě hledá. Ve svých 40 letech poprvé otěhotní. S vlastním bratrem. Odjede od svých bližních, aby se zase brzy vrátila a oznámila svoje rozhodnutí děcko si ponechat. „Všichni jsme zrůdy,“ říká v reakci na námitky okolí. Ničeho se nebojí – věří v Boha, protože věří v lásku. Láska je život a život je láska.
Žádná z postav ani na okamžik nezmizí za kulisy a nepřestává hrát, ačkoliv se jí text hry přímo netýká. Nerušeně provádí podivínské pohybové kreace vedle ostatních, zaujata svými vlastními fantazijními představami. V tom vyniká především Karel Dobrý, který na sebe v přiléhavých pestrých šortečkách a ženské paruce strhává pozornost diváků, ale též Lukešová, která se po scéně pohybuje s půvabnou lehkostí a v průběhu představení se několikrát převleče (nejvíce jí sluší elegantní bílý kožich, kožešinová čepice a černé brýle). Inscenaci doprovází moderní hudba a občas zazní i ruská lidová a technik s mixážním pultem tvoří součást nekonvenčně postavené scény. Nahodilé a bezúčelné počínání postav a v netradičním kontextu použité rekvizity vnášejí do ne právě optimistického děje stopy humoru, byť absurdního. K odkrytí symboliky počínání herců je nezbytné zapojit fantazii, i když ne vždy s ní vystačíme. Jegor cosi drnká na elektrickou kytaru, a pak v mixeru vyrábí vodku tabletnaju, Xenie je spoutána uzeninami, Saška, fascinován ohněm, kreslí pomocí lahve s technickým benzínem po podlaze i po stěnách hořící obrazce.
Lehce šokující představení rozhodně netrpí nedostatkem silných témat. Nerozumějíce sami sobě podléhají muži velkoryse bezvýchodnosti svých osudů. Nepracují, pijí, vzájemně si ubližují. Přesto se i v této atmosféře přežívání rodí něco nového. Naději na nový život a sen o třetím Římu v sobě nosí Xenie. V zajetí náhle probuzeného náboženského fanatismu však neunese Saša tíhu svého hříchu a vezme osud zúčastněných do svých rukou.
