Koncem listopadu se v klubu Matrix na Žižkově konal druhý ročník
festivalu studentských kapel Vysoké školy ekonomické. Jaký byl podzimní
VŠE fest?
Kolem osmé hodiny večerní se klub začal pozvolna plnit hudby chtivými
studenty, a když přibližně v půl desáté dorazili už asi všichni,
kteří dorazit chtěli, sešly se nás v Matrixu dobré dvě stovky. Nutno
uznat, že velkým prostorám klubu by slušela dvojnásobná návštěva.
Absenci nadšených davů si vysvětluji úterkem, velkou zimou a počasím,
které nešlo objektivně nazvat jinak, než jako „hnusný“.
Přibližně padesátka lidí, kteří dorazili hned na osmou se mohla nabít
pozitivní energií plzeňské indie skupiny Na Rozcestí. Ta bavila nejen
hudebním projevem, ale především nápaditými a vtipnými texty. Ačkoli
zpočátku bylo před podiem jen několik největších nadšenců, chytlavá
hudba nakonec přilákala na dosah interpretů většinu všech
návštěvníků. Hned po prvním vystoupení se objevil víceméně jediný
problém večera – časový press. Kapely byly ochuzeny o možnost
přídavků, a i přesto se časový harmonogram začal postupně vzdalovat od
reality.
Jako další si přišli na své příznivci o poznání tvrdší hudby. In
Touch rozburáceli klub a fanoušky hard rocku a cross-overu určitě
potěšili, soudě alespoň podle nadšených výkřiků a skandování. Tou
dobou už dosahovala návštěvnost v žižkovském hudebním klubu svého
vrcholu.
„Tak jak tě to zatím baví?“ zeptal se mě jeden z organizátorů,
Vojtěch Buřič, když jsme se potkali před podiem. Bavilo. Mezitím už
pomalu ladili své nástroje cellisté z uskupení Čellisti, na které se
před podiem sešlo nakonec nejvíce lidí. Možná proto, že kapela staví
svůj repertoár na coverech známých rockových melodií, a
i nezainteresovaní posluchači se tak mohli zvesela kývat do rytmu. Absenci
kytarového drivu vyvážila neobvyklost provedení a Čellisti odcházeli za
bouřlivého potlesku.
Čtvrtá v pořadí přišla na řadu kapela The Stool. Čtveřice
hudebníků, kteří se na podiu objevili, působila až nezvykle mladě. Ani
liščí kůže na mikrofonu a očividný entuziasmus interpretů ale
nezabránil tomu, že se někteří návštěvníci s vidinou promrzlých
končetin začali stahovat na poslední přímý autobus směr Jižák.
Rock’n’rollovou bandu The Limes už tak před podiem vítalo přibližně
stejné množství lidí jako první Na Rozcestí. Osobitý, vyhraný projev
podtržený nadprůměrným zpěvákem tak trochu zanikal narážeje ve velkém
sále jen na několik posluchačů, kteří si ale závěr večera
i přesto užili.
DJskou afterparty jsem bohužel nezažil. Byl jsem přesvědčen svým
doprovodem, že se mi vlastně chce odejít a vstát zítra v sedm na tu
hodinu. Celkově mě akce nezklamala. Poměr cena / výkon byl nadprůměrný a
svoji účast na příštím ročníku určitě seriozně zvážím. Věřím,
že nás takových bude víc – třeba i téměř plný klub jako při
teplotně příznivější dubnové premiéře. Všichni přece víme, že
atmosféru na koncertech dělá z velké části právě návštěvnost.
(foto Petr Vyleta)
