Lze zločin ospravedlnit láskou k rodině? Může se z průměrného
člověka stát kriminálník? Má snad každý člověk v sobě
prospěchářství? Nejen tyto otázky vyvolává český snímek Rodina je
základ státu.
Tento příběh začíná koncem. Koncem úspěšné manažerské kariéry
jednoho učitele dějepisu. A také začátkem. Začátkem jednoho velkého
útěku před následky. Vyplatí se podepsat pár výhodných smluv, ze
kterých vám do kapes natečou miliony? A je ospravedlnitelné ty peníze
využít na investici do rodinného štěstí? Film nepředkládá jasné
odpovědi. A na řadu otázek lze odpovědět pouze tak, jak odpověděla
manželka hlavního hrdiny. Mlčením. Režiséru Sedláčkovi se podařilo
ztvárnit velmi aktuální téma. Není měsíc, co by na povrch nevyplavala
kauza nějakého podnikatele či politika. Ať už je realita tvrdší, či
naopak větší zábava, snímek Rodina je základ státu divákovi přináší
inspirativní obrázek. I když není lepší nevědět? Autor zde zločin
staví do protikladu s rodinou. Nás diváky tento fakt svádí k lítosti.
Celý film jsme napjatí, zda ho chytí či nechytí. Má naše sympatie. Jsme
svědky jedné rodinné tragédie, kdy žena přichází o manžela a děti
o tátu. Naopak spravedlnost ztvárněná policisty se pro nás stává
nepřítelem. Jejich chování je několikrát v průběhu snímku až
úsměvné. Především postavy vyšetřovatelů, jejichž gesta a chování
autor zironizoval. Pro koho byl film natočen? Pro běžného diváka, který si
z kinosálu odnese plnou hlavu otázek? Pro řadového občana, kterému film
otevře oči? Pro budoucí manažery jako varování? Nebo pro všechny ty,
kteří se ve snímku uvidí? Možná je to pokus o nápravu hříšníků,
anebo alespoň snaha přimět tyto lidi k zamyšlení. Doufejme. Můžeme si
dál pouze klást nové a nové otázky. Z filmového hlediska patří snímek
Rodina je základ státu k tomu nejlepšímu z tuzemské kinematografie.
Robert Sedláček potvrdil svou pozici jednoho z talentovaných režisérů
současnosti a bude zajímavé sledovat, kam se vydá dalším filmem.
