Plešatá zpěvačka aneb absurdní drama v Nové aule

8. 12. 2002 | | Nezařazené

Vážený a milý čtenáři, jako student vysoké školy jsi potenciální elitou národa. Takže: Kdy jsi byl naposled v divadle?! Nevykrucuj se, že jsi budoucím ekonomem a kultura je Ti vzdálená. Jsou to výmluvy. Vždyť i na Tvé Alma Mater jsou dávány kusy klasických dramatiků! Chce to jen dávat pozor a číst pečlivě plakátky na chodbách. Třeba nedávno se hrálo skvělé absurdní drama. Přímo v Nové aule. Že jsi tam nebyl? Styď se. Styď se, ale nezoufej. Zde vezmi zavděk úryvkem.

Vážený a milý čtenáři, jako student vysoké školy jsi potenciální elitou národa. K Tobě se budou upínat dychtivé zraky dítek v současnosti školkou povinných. Ty jednou budeš nositelem moudrosti a tvůrcem HDP. Ty zajistíš, aby kultura a kulturnost českého národa přetrvala staletí. Takže: Kdy jsi byl naposled v divadle?!

Nevykrucuj se, že jsi budoucím ekonomem a kultura je Ti vzdálená. Jsou to výmluvy. Vždyť i na Tvé Alma Mater jsou dávány kusy klasických dramatiků! Chce to jen dávat pozor a číst pečlivě plakátky na chodbách. Třeba nedávno se hrálo skvělé absurdní drama. Přímo v Nové aule. Že jsi tam nebyl? Styď se. Styď se, ale nezoufej. Zde vezmi zavděk úryvkem:

Heli Beckett – La cantatrice chauve (Plešatá zpěvačka)

Místo: Nová aula
Hrají: pan H., pan K., pan S., paní Ď., neznámý student

Postavy (H., K., S., Ď.) vcházejí na scénu. Rozesazují se kolem podlouhlého stolu. Spokojeně se usmívají, mírně pohupují a vzájemně představují. Na jevišti vládne poklidná atmosféra intimního setkání dlouholetých přátel a spolupracovníků.

Dějství první:

Paní Ď.    Vítám vás, vítám vás.
Pan K. Já vás taky vítám.
Pan S. Já též. Vás ale je… Jich ale je, pane H., ŽE?!
Paní Ď. My už se s panem H. známe strááášně dlouho. Jak dlouho to je, pane H.? No strašně dlouho, ŽE?!
 
Paní Ď. Pane S., mohl byste nastínit, proč jsme se tu sešli?
Pan S. Každý ví, proč jsme se tu sešli.
Student Proč jsme se tu sešli?
Pan S. To každý ví.
Student A mohl byste prosím nastínit, proč jsme se tu sešli?
Pan S. (koulí očima) Z které jste fakulty, pane kolego?
Student (koulí očima)
Paní Ď. Čas pokročil…
 
Pan H. (krade mikrofon) Vážení studenti, dovolte, abych vám nastínil příčinu problému: odmítám učit dle zastaralých standardů, odmítám být tvůrcem standardů nových, byl jsem odvolám z výuky… (brání mikrofon) …ptám se proč a jakým právem?
Studenti (tleskají)
Paní Ď. Čas pokročil…
 
Pan S. To je přece jasné. Kdybych já si myslel, že je správné jezdit vlevo, stejně budu jezdit vpravo. To je přece jasné. Pravidla se musí respektovat.
Student To je ale analogie!
Pan S. To je ale analogie!!!
Student Nebylo by lepší podat návrh na změnu standardů?
Pan S. (se zájmem a mírně výhružně) Z které jste fakulty, pane kolego? Vy nejste z páté fakulty, to bych si pamatoval.
Student (rudne, podává mikrofon sousedovi vpravo)
 
Student A jak vlastně mohou odvolat někoho na základě dokumentu, který nikdo nezná?
Pan K. Ne, že je nikdo nezná, ale každý si je vykládá jinak. Já jsem tady 14 dní nebyl.
Pan S. Jsem jediný Vykladač práva.
 
Paní Ď Nebylo by lepší podat návrh na změnu standardů? … Ostatně ten problém je staršího data. A navíc: čas pokročil.
Pan H. Možná víte, že s touto iniciativou jsme přišli již dříve. Do mikra už jsou totiž 4 měsíce prošlé.
Student Kdy byly standardy naposledy aktualizovány?
Pan S. Průběžně každodenně.
Pan K. V roce 97.
Paní Ď. Jak dlouho se známe pane H.?
Pan S. No uvidíme, nemohu nic slíbit… (odmlčí se) … Jediný Vykladač práva jsem tu já.
 
Debata se odvíjí na podobné bázi ještě po celé druhé, třetí a čtvrté dějství.
 
Pan H. Za své odvolání si mohu sám.
Paní Ď. Čas pokročil a MNĚ UŽ JE OPRAVDU ZIMA. Skončeme to. Děkuji za účast, děkuji za pozornost, děkuji za váš přístup.
Pan S. Děkuji hlavně za přístup.
Pan H. Hlavně děkuji.
Pan K. (mlčí)
Student (funí)
 
Osoby se zvednou a pomalu a důstojně odcházejí.

Mohlo by tě zajímat: