Sofoklovu tragédii Antigona zná každý, pravděpodobně ne však v rockovém zpracování. Jedinečnou inscenaci souboru Příkrý les (Steepforest) uvádí Divadlo v Dlouhé. Autory rockové opery, která se inspirovala antickou tragédií, jsou Milan Steigerwald, Pavel Forest a Luboš Egermajer.
Sofoklovu tragédii Antigona zná každý, pravděpodobně ne však v rockovém zpracování. Jedinečnou inscenaci souboru Příkrý les (Steepforest) uvádí Divadlo v Dlouhé. Autory rockové opery, která se inspirovala antickou tragédií, jsou Milan Steigerwald, Pavel Forest a Luboš Egermajer.
Kromě strhující podívané plné ohně, akrobacie a operního zpěvu se mohou diváci těšit na prastarý příběh o lásce, touze po moci a generační vzpouře. Antigona je dcerou thébského krále Oidipa. Poté, co je vypovězen z města, se strhne boj o moc mezi jejími sourozenci Polyneikem a Eteoklem. Oba bratři v boji umírají, vlády se ujímá Antigonin strýc Kreon. Eteokla nechá pohřbít se všemi poctami, Polyneika prohlásí za zrádce a pod trestem smrti ho zakáže pochovat.
Hlavní hrdinka se odmítá smířit s vědomím, že její bratr v Hádově říši mrtvých nedojde věčného klidu, proto se s pomocí bohů dostává přes královské stráže a Polyneika uloží do země. Za tento čin je předvedena před krále, který nedbá přímluv a proseb svého syna, Antigonina snoubence, odsoudí ji k smrti a nechá ji zazdít v královské hrobce.
Věštec Kreóna varuje před hněvem bohů, kterým se nelíbí kruté zacházení s Polyneikovým tělem a nespravedlivý rozsudek nad Antigonou. Král dostává strach, Polyneika pohřbívá s náležitými obřady, Antigonu chce osvobodit, je však pozdě. Dívka se v hrobce oběsila a jeho syn si vzal život také.
Alfou a omegou celého představení je hudba. Netradiční etnické nástroje vytváří spolu s rockovou kapelou na jedné straně jeviště a smyčcovým kvartetem na druhé vskutku zdařilou kombinaci. Klasické prvky podtrhují rockový základ, přidávají mu na zajímavosti a barvitosti.
V některých pasážích uslyšíte operní zpěvačku, což je neobvyklé, rozhodně však ne rušivé či nepříjemné na poslech. Pravda, zvuk mi občas připadal trochu nevyvážený a zpěv byl tu a tam málo slyšet, děj se však dal snadno pochopit i tak.
Kromě hudby si autoři vyhráli i s vizuální stránkou. Vzduchem poletují nejen zapálené louče či ohnivé koule na řetězu, ale i lidé provádějící krkolomné akrobatické kousky na zemi, na lanech nebo v síti.
Přestože vám hra nabídne obrovskou škálu smyslových vjemů, nepůsobí „přeplácaně“. Jednotlivé prvky se vzájemně doplňují a vytváří celek, který zanechá silný dojem. Takže pokud nevíte, co s dlouhými zimními večery, a nevadí vám hlasitá a poněkud ukřičená hudba (čemuž se u rocku nevyhnete), vyrazte za kulturou do Dlouhé. Přestože za Antigonu zaplatíte více než za jiná představení, výsledek stojí za to.
