Poezie při sobotě

14. 12. 2002 | | Nezařazené

V rozervě plicní šílenosti
klíčí se klíč tvůj k milostnosti
blíží se k líci když šarmem svým trousí
láme a taví a strnulost brousí

Klíčení

V rozervě plicní šílenosti

klíčí se klíč tvůj k milostnosti

blíží se k líci když šarmem svým trousí

láme a taví a strnulost brousí

pukavé mámení zarývá pod kůže

bodavá touha však stále ven nemůže

pohledy skryté do všednosti

pak mění se v kapky blouznivosti

ta koupel co je z nich načatá

je pro mne už dlouho stojatá

ten klíč co má vpustit čerstvá zdání

zdá se být v dálce k uzoufání

vždy jen se otře zavoní smyslností

bodne tak ostře

že zakřičím zbabělostí

že prosím o kousek slitování

je poslední lečí bičování

Štěkání do tmy

okénko fatální

skrz duši spontánní

co k šílenství dohání

stíny svých nutkání

neptá se, nežádá

k zoufalství nabádá

když duši rozkládá

a sny zhoubné vykládá

jak trhat a sápat,

kde křičet a lákat

co vidí, že hoří

ve vlnách všech moří

ta těla tak hladká

ty tváře tak mučící

doteky skrz svíci

pohledy lačnící

horečka sladkého snění

zchlazená váhami kornatění

prosil jsem o méně utrpění

té tíhy co není k zastavení

okénko fatální

fatální jak špatnej vtip

fatální, že hrůzu nahání

fatální je i mé štěkání

štěkání, jemuž se nebrání

fatální štěkání

štěkání…

… do tmy

Mohlo by tě zajímat: