Mění se financování vysokoškolského studia a VŠE by na to měla být
připravena. Jako zásadní vidí Radek Soběhart z katedry hospodářských
dějin a člen Akademického senátu VŠE jasné určení cílů, aby bylo
jasné, kam VŠE směřuje.
Rozpočet poklesl o 1,3 procenta, myslíte si, že to bude trend
dalších let?
Je nutné počítat s tím, že se zcela začíná měnit struktura, jak
přichází peníze z ministerstva na vysoké školy. Snižuje se normativ na
studenta, roste váha absolventů a váha vědeckých výstupů. Ministerstvo
také požaduje odlišení bakalářského a magisterského stupně, větší
profilaci doktorského studia, specializaci jednotlivých vysokých škol.
Ministerstvo také potřebuje vědět, která škola se chce více soustředit
na spolupráci s praxí a která na vědu. Jinými slovy, nedokážu říci,
zda VŠE bude dostávat stále méně a méně peněz, ale spíše bych se
soustředil na to, aby VŠE byla co nejlépe připravena na možné změny.
Jakou přípravu máte na mysli?
Podle mého názoru by bylo dobré, aby se VŠE více soustředila na profilaci
magisterského a doktorského studia – zejména u doktorandů vidím velké
mezery. Škola by měla připravit opravdu akceschopný dlouhodobý plán VŠE,
kde budou jasně pojmenované priority školy na léta 2011–2015. Dovedu si
představit VŠE jako elitní školu, kde bude mnohem méně studentů, ale
i učitelů. Školu, která se bude soustředit na výzkum a bude produkovat
kvalitní absolventy magisterského a doktorského stupně. Zároveň jsem si
ale vědom, že to sice krásně zní, ale nikdo moc neví, co to s sebou
přinese. VŠE by také, podle mě, mohla daleko více zapracovat na spolupráci
se soukromým sektorem a také na podpoře zapojení fakultních pracovišť do
evropských projektů.
Dokáže VŠE dosahovat vědeckých výsledků srovnatelných
s ostatními školami?
Doufám, že ano. Má k tomu relativně dobré předpoklady. Myslím si, že
VŠE patří k nejprestižnějším ekonomickým školám ve střední Evropě.
Má, či bude mít dva impaktované časopisy a řadu recenzovaných časopisů.
I zde je místo pro vědecký růst. Přivítal bych nějakou dlouhodobou
koncepci vědeckého rozvoje VŠE, jednotlivých fakult i kateder, která by
měla motivační charakter zejména pro mladé absolventy, aby zůstávali na
škole a dále pokračovali v pedagogické a vědecké činnosti. Ale i tady
pokládám za důležité, aby došlo k zásadnímu rozhodnutí, co vlastně
VŠE má byt – elitní vědecké zařízeni či masová škola, kde většina
studentů nechodí do školy, ale již od počátku hledají uplatnění
v soukromé sféře. Často pak vidí vysokoškolské studium jen jako
doplněk. Myslím si, že nyní je to takové přešlapování na místě.
