V dobách nejistých situací na kapitálových trzích je nákup zlata
považován za bezpečný způsob investice. Ta pak těží z kolísání.
Stejně jako u ostatních investic i u zlata platí jednoduchá poučka
obchodníka, kterou je nakupovat, když je cena nízká, prodávat, když
vysoká. Ačkoliv by se toto pravidlo mohlo zdát banálně jednoduché,
většina lidí nakupuje zlato až v době, kdy je jeho cena vysoká a šance
na další růst mizivá. „Správné načasování investice hraje klíčovou
roli. O nakupování zlata v době, kdy se o něm v masmédiích hovoří
jako o bezpečné investici lze s určitostí prohlásit, že je již
pozdě,“ potvrzuje předseda Klubu investorů Petr Cimala.
Správné načasování rozhodně může přinést pěkný výdělek. Už od
počátku roku 1972 se cena unce zlata neustále šplhala nahoru. Zhodnocení
kovu po roce 1979 značně pomohla inflace, nezaměstnanost, chaotická
fiskální politika, boje v Íráku a Afghánistánu, ale také posilování
ruského vlivu. Proto v lednu 1980 měla unce zlata hodnotu 634 dolarů.
Rostoucí mediální zájem o žlutý kov ale pomalu naznačoval změnu trendu.
Růst ceny díky vysoké poptávce trval a cena unce zlata vystoupala až
k 850 dolarů. Nakoupil-li si někdo sto uncí zlata v roce 1972 za 4 600
dolarů, mohl je za dvanáct let prodat za 85 tisíc. Jedná se o velmi dobrý
zisk, i po odečtení inflace a nákladů na úschovu.
Pozor na měnové riziko
Pokud chce investor sledovat vývoj ceny zlata, měl by vědět, jak
vznikají. Cena se stanovuje v Londýně a mění se dvakrát denně. Udává
se vůči tzv. troyské unci (užívá se také jen unce) se zkratkou oz. Jde
o váhovou jednotku rovnající se 31,103496 gramům. Investiční zlato je
podle evropské legislativy osvobozeno od daně z přidané hodnoty.
Při sledování vývoje ceny zlata je také nutné sledovat vývoj kurzu měny,
ve které je cena stanovena. V realitě se totiž stává, tak jako u všech
ostatních komodit, že pokles hodnoty dolaru, vyvolá imaginární růst ceny
zlata. Vyplatí se hlídat vývoj cen ve více měnách a porovnávat ho.
Málokdo si umí představit nákup investičního zlata v podobě mincí,
slitků, cihel, pamětních medailí či prutů v různé hmotnosti a ryzosti.
Nákup sám osobě ovšem není nic komplikovaného. Lze využít e-shopů a
svěřit své finanční prostředky virtuálnímu obchodníkovi, nebo prostě
zajít do banky a u přepážky si ho koupit a odnést domů. Pokud ho tedy
unesete. V případě těžší investice se doporučuje uložení do
bankovního trezoru. Poplatek za úschovu vám zajistí bezpečí i snazší
zpětný odkup. V poslední době s takovým sortimentem přišla na trh
i Komerční banka.
Petr Cimala ale na závěr varuje: „Ten, kdo chce investovat, se musí
umět rozhodovat hned a vždy je vystaven nejisté budoucnosti. Vzít své
vlastní peněžní prostředky a uskutečnit nákup nebo prodej jakéhokoliv
aktiva je z psychologického hlediska něco zcela jiného, než jezdit prstem
po grafu a obchody si představovat pouze v imaginární podobě.
Člověk, který na trhu reálně investuje, je vystaven nespočtu vlivů,
které ovlivňují jeho úsudky a rozhodování. Investoři často podlehnou
davu, což je jednou z častých příčin špatných rozhodnutí. Znalosti a
zkušenosti při jakékoliv investici jsou zcela zásadní. Investování není
hra pro děti. Trh je nemilosrdný a kdo nemá dostatečné znalosti, dříve
nebo později ztratí peníze.“
