Proč se čeština bojí teploušů

Proč se čeština bojí teploušů

Čekáte pohodový nedělní fejeton? Tak s tím nepočítejte. Chci vás zvednout ze židle. Tumáte, něco o teplouších, nebo jak se říká v lepší společnosti, o homosexuálech. Rozhodl jsem se přirovnat je ke zdravotně postiženým.

Čekáte pohodový nedělní fejeton? Tak s tím nepočítejte. Chci vás zvednout ze židle. Tumáte, něco o teplouších, nebo jak se říká v lepší společnosti, o homosexuálech. Rozhodl jsem se přirovnat je ke zdravotně postiženým.

A vtom se první čtenáři ošili a jiným již o sebe poprvé vrzly řezáky. Proč uráží postižené? A ti druzí – jak může přirovnávat homosexualitu k postižení? To je přece nebe a dudy! – Ale copak to tak krásně nesedí? Aspoň z pohledu češtiny…

Rád bych totiž věděl, jak jim mám říkat. „Homosexuál“ je jak lékařská diagnóza. Stejně protokolárně zní „tělesně postižený“. Cizí slovo „gay“ trochu tahá za uši navyklé slovníku naší kotliny, „handicapovaný“ taky není zrovna z české huby. A o co hůř v češtině vypadají tvary „gej“ nebo „hendikepovaný“. Zkrátka náš jazyk na obě skupiny trochu pozapomněl.

Dříve, za mlhou totalitně hustou tak, že by se dala krájet, odvracelo centrálně řízené uvažování lidu raději od těchto „druhů“ lidí zrak. Jakoby nebyli. Nebyl důvod, aby se jim nějak říkalo, aby se pro ně hledalo nějaké neutrální, „citově nezabarvené“ označení. Možná proto si i sami mezi sebou říkají teplouši, buzny. Docela běžně, ironicky i bez sarkasmu. Připomíná mi to tělesně postižené: mrzáci, kriplové. Ti si tak prý mezi sebou taky říkají. A to nepřeháním. Nemají žádné lepší pojmenování a tahle slova jim tedy asi nevadí.

Jako by rozpaky češtiny, která stále tápe, jak „jim“ vlastně říkat, trochu odrážely rozpaky převažující části společnosti, která občas tápe, jak se k „nim“ vlastně chovat. Co udělat se slepým, nebo se člověkem na vozíčku, když se k nim dostanete příliš blízko? O čem se s nimi bavit? Jak před nimi nebýt trapný? Neznáme jejich svět, nedokážeme se vcítit do toho, co prožívají a s čím se musí vypořádat.

Stejně jako většina lidí nezná svět gayů a leseb. A přesto se najdou mezi heterosexuály lidé, kteří homosexuálům veřejně vyslovují podporu, kteří jim nahlas fandí a drží palce a nemyslí si o nich nic špatného. Třeba takoví, jako Květa Fialová, která má mužské přátele výhradně homosexuály. Občas se mi přitom vkrádá do mysli pojmenování „falešná slůvka“. Co z toho vůbec kdo má, že se veřejně postaví za jiného, jehož svět nezná? Nezná a nemůže, protože v něm nežije? Asi vypadá tolerantní.

Říkám si, proč by vlastně „normální“ člověk měl chtít poznat ten „jiný“ svět? Proč zrovna svět teploušů a leseb a nebo dokonce transek nebo co ještě? Když třeba půjdete na poslední Almodóvarův film, rozhodně z kina nebudete vycházet s pocitem, že zrovna tento svět byste chtěli zblízka poznat.

Nicméně neznám nic jednoduššího a méně namáhavého, než zajít do bijáku a podívat se na nějaký příběh z „jejich“ života. Jsou jenom na plátně, nic od nich nechytnete, můžete se klidně zasmát, aniž by vás nějaký hošík vzal kabelkou přes hlavu. A pak film skončí a je na vás, co si z něj odnesete a co si o tom pomyslíte. Jestli to třeba má cenu tolerovat.

Důležité ale je, jaký film si vyberete. Pavel Mandys kdysi v Týdnu napsal, že se netočí filmy (aspoň v Česku ne), které by popsaly příběh obyčejného homosexuála. Takového, který se nezblázní, neskončí pod koly vlaku, nezabije ho vlastní bratr, nebo nakonec v happyendu nezjistí, že vlastně vůbec není homosexuál a může žít šťastně a navždy. (Ovšem i takové filmy mohou stát za to.)

Už zítra se z Brna přesune do pražských kin Aero a Světozor festival filmů s gay a lesbickou tematikou Mezipatra. Tak doufám, že jeho diváci uvidí dobré filmy, které je úplně neznechutí a dovolí jim poznat a třeba pochopit lépe ty druhé nebo i sebe samé. Přinejmenším se v listopadových sychravých večerech můžete přijít do kina ohřát. Mezi teplouše, lepší než kamínka.

Slogan „Přijďte se ohřát do kina“, nebo název „Le buzna celebré“ pro festivalovou párty (budou tam snad slavit jenom samý buzničky?) – proč to organizátoři nazvali právě takhle provokativně? No snad proto, že někdy není od věci vystřelit si sám ze sebe a snad tím ukázat, že i teplí mají smysl pro ironii.

A nebo chtějí zkrátka přitáhnout pozornost za každou cenu? Nedivil bych se, v době, kdy k volbám chodí jen každý pátý, a zbytek sedí doma a myslí to upřímně. Snad je to taky jen takové mezipatro.

Diskuze

Jak anonymně přispívat do diskuze? Stačí zaškrtnout "Chci zveřejnnit jako host" a vyplnit náhodné jméno a e-mail

Mohlo by vás zajímat

mike-cox-laxDhpYqZZc-unsplash

Komentář: Neběháme pro zdraví, ale pro lajky. Z maratonu se stal nejlevnější způsob, jak si koupit status

Značkové karbonové boty, drahé sportovní hodinky, aktivní účet na Stravě a fotografie s medailí mezi zuby. Běhání se stalo jedním z nejviditelnějších trendů mladé generace. Jenže už dávno nejde pouze o sport. Z maratonu se stal nový symbol úspěchu, společenského statusu a hledání vlastní identity. Ještě před pár lety zaplavovaly sociální sítě fotografie z večírků,...

sevcik

AKTUALIZOVÁNO: Ševčík v čele ÚOHS? Bývalý děkan má podle zjištění iListu zájem o post předsedy

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) čeká v následujících týdnech výběr předsedy na dalších šest let. Podle zjištění iListu měl o jeden z nejvlivnějších postů v české státní správě zájem Miroslav Ševčík, bývalý děkan Národohospodářské fakulty (NF) VŠE, současný poslanec a vedoucí katedry hospodářské a sociální politiky NF VŠE. Ševčík však po zveřejnění článku v...

blocks-T3mKJXfdims-unsplash

6 hudebních alb, které poslouchali vaši rodiče a vy byste mohli také

Kdo někdy slyšel osmdesátkový megahit Holky z naší školky od dua Hložek/Kotvald nebo dokonce Gottovu coververzi písně Eltona Johna „I am still standing“ s komickým názvem „Mám styl Čendy“, mohl by snadno propadnout dojmu, že v kategorii středního proudu vznikaly v československém socialismu jen naprosté zrůdnosti. I tehdy se však objevila řada alb, která rozhodně...

david-menidrey-MYRG0ptGh50-unsplash

Byznys se strachem za 300 miliard: Proč Halloween generuje miliardy a Dušičky jen pár korun?

Ačkoli mají Halloween i Dušičky kořeny ve stejném keltském svátku Samhain, jejich ekonomické cesty se v průběhu staletí dramaticky rozešly. Zatímco za dušičkové svíčky a věnce zkrátka tolik peněz neutratíme, Američané letos podle odhadů National Retail Federation vydají za halloweenské oslavy astronomických 13,5 miliardy dolarů (přes 310 miliard korun). Jak se z pohanského rituálu stal...