Proč se čeština bojí teploušů

Proč se čeština bojí teploušů

Čekáte pohodový nedělní fejeton? Tak s tím nepočítejte. Chci vás zvednout ze židle. Tumáte, něco o teplouších, nebo jak se říká v lepší společnosti, o homosexuálech. Rozhodl jsem se přirovnat je ke zdravotně postiženým.

Čekáte pohodový nedělní fejeton? Tak s tím nepočítejte. Chci vás zvednout ze židle. Tumáte, něco o teplouších, nebo jak se říká v lepší společnosti, o homosexuálech. Rozhodl jsem se přirovnat je ke zdravotně postiženým.

A vtom se první čtenáři ošili a jiným již o sebe poprvé vrzly řezáky. Proč uráží postižené? A ti druzí – jak může přirovnávat homosexualitu k postižení? To je přece nebe a dudy! – Ale copak to tak krásně nesedí? Aspoň z pohledu češtiny…

Rád bych totiž věděl, jak jim mám říkat. „Homosexuál“ je jak lékařská diagnóza. Stejně protokolárně zní „tělesně postižený“. Cizí slovo „gay“ trochu tahá za uši navyklé slovníku naší kotliny, „handicapovaný“ taky není zrovna z české huby. A o co hůř v češtině vypadají tvary „gej“ nebo „hendikepovaný“. Zkrátka náš jazyk na obě skupiny trochu pozapomněl.

Dříve, za mlhou totalitně hustou tak, že by se dala krájet, odvracelo centrálně řízené uvažování lidu raději od těchto „druhů“ lidí zrak. Jakoby nebyli. Nebyl důvod, aby se jim nějak říkalo, aby se pro ně hledalo nějaké neutrální, „citově nezabarvené“ označení. Možná proto si i sami mezi sebou říkají teplouši, buzny. Docela běžně, ironicky i bez sarkasmu. Připomíná mi to tělesně postižené: mrzáci, kriplové. Ti si tak prý mezi sebou taky říkají. A to nepřeháním. Nemají žádné lepší pojmenování a tahle slova jim tedy asi nevadí.

Jako by rozpaky češtiny, která stále tápe, jak „jim“ vlastně říkat, trochu odrážely rozpaky převažující části společnosti, která občas tápe, jak se k „nim“ vlastně chovat. Co udělat se slepým, nebo se člověkem na vozíčku, když se k nim dostanete příliš blízko? O čem se s nimi bavit? Jak před nimi nebýt trapný? Neznáme jejich svět, nedokážeme se vcítit do toho, co prožívají a s čím se musí vypořádat.

Stejně jako většina lidí nezná svět gayů a leseb. A přesto se najdou mezi heterosexuály lidé, kteří homosexuálům veřejně vyslovují podporu, kteří jim nahlas fandí a drží palce a nemyslí si o nich nic špatného. Třeba takoví, jako Květa Fialová, která má mužské přátele výhradně homosexuály. Občas se mi přitom vkrádá do mysli pojmenování „falešná slůvka“. Co z toho vůbec kdo má, že se veřejně postaví za jiného, jehož svět nezná? Nezná a nemůže, protože v něm nežije? Asi vypadá tolerantní.

Říkám si, proč by vlastně „normální“ člověk měl chtít poznat ten „jiný“ svět? Proč zrovna svět teploušů a leseb a nebo dokonce transek nebo co ještě? Když třeba půjdete na poslední Almodóvarův film, rozhodně z kina nebudete vycházet s pocitem, že zrovna tento svět byste chtěli zblízka poznat.

Nicméně neznám nic jednoduššího a méně namáhavého, než zajít do bijáku a podívat se na nějaký příběh z „jejich“ života. Jsou jenom na plátně, nic od nich nechytnete, můžete se klidně zasmát, aniž by vás nějaký hošík vzal kabelkou přes hlavu. A pak film skončí a je na vás, co si z něj odnesete a co si o tom pomyslíte. Jestli to třeba má cenu tolerovat.

Důležité ale je, jaký film si vyberete. Pavel Mandys kdysi v Týdnu napsal, že se netočí filmy (aspoň v Česku ne), které by popsaly příběh obyčejného homosexuála. Takového, který se nezblázní, neskončí pod koly vlaku, nezabije ho vlastní bratr, nebo nakonec v happyendu nezjistí, že vlastně vůbec není homosexuál a může žít šťastně a navždy. (Ovšem i takové filmy mohou stát za to.)

Už zítra se z Brna přesune do pražských kin Aero a Světozor festival filmů s gay a lesbickou tematikou Mezipatra. Tak doufám, že jeho diváci uvidí dobré filmy, které je úplně neznechutí a dovolí jim poznat a třeba pochopit lépe ty druhé nebo i sebe samé. Přinejmenším se v listopadových sychravých večerech můžete přijít do kina ohřát. Mezi teplouše, lepší než kamínka.

Slogan „Přijďte se ohřát do kina“, nebo název „Le buzna celebré“ pro festivalovou párty (budou tam snad slavit jenom samý buzničky?) – proč to organizátoři nazvali právě takhle provokativně? No snad proto, že někdy není od věci vystřelit si sám ze sebe a snad tím ukázat, že i teplí mají smysl pro ironii.

A nebo chtějí zkrátka přitáhnout pozornost za každou cenu? Nedivil bych se, v době, kdy k volbám chodí jen každý pátý, a zbytek sedí doma a myslí to upřímně. Snad je to taky jen takové mezipatro.

Diskuze

Jak anonymně přispívat do diskuze? Stačí zaškrtnout "Chci zveřejnnit jako host" a vyplnit náhodné jméno a e-mail

Mohlo by vás zajímat

patrik-velich-5sYslpb3Q8c-unsplash

Na VŠE začíná působit spolek Generation for Unity. Podpoří ukrajinské studenty

Organizace Generation for Ukraine, která nabízí rozvoj potenciálu ukrajinských studentů, začala působit na Vysoké škole ekonomické (VŠE). Mladí Ukrajinci tak získají příležitost rozšířit svou komunitu a lépe se integrovat. Komunita ukrajinských studentek a studentů pod názvem Generation for Ukraine, zkráceně Gen4UA, působí už od roku 2023 na Univerzitě Karlově. Organizace si klade za cíl pomáhat...

učení, zkouška

Eat, Sleep, Study, Repeat: Jak se letos učit chytře, a ne dlouho!

První předtermíny zkoušek jsou už za rohem. Po semestru bohatém na státní svátky je tak čas začít přemýšlet, jak vše dohnat, nezbláznit se a ideálně zaskórovat lépe než na čtyřku. Přinášíme tipy jak pro studenty, kteří nemají problém s průběžnou přípravou, tak pro ty z vás, kteří spoléhají na „allnighters“ těsně před testy. Než se...

projekt, studenti, skupina

Vedlejšky na VŠE: Proč o Národohospodářskou fakultu není zájem, ale FPH praská ve švech?

O vedlejší specializace na Národohospodářské fakultě (NF) není zájem, kapacita je nevyužitá a v některých případech i zcela volná. Nejvyšší poptávku naopak eviduje Fakulta podnikohospodářská (FPH), kde se některé specializace zaplnily během chvíle. Vyplývá to z dat dostupných v informačním systému InSIS. Je nízký zájem o vedlejší specializace NF způsobený reputací fakulty nebo naopak jejich...

DSCF2650

Komentář: Kreditové poukázky jako brzda potenciálu. Proč studenti VŠE raději obětují jazyky i Erasmus?

Nejeden student VŠE se během studia setkal s problémem nedostatku kreditových poukázek a mnozí z nás se pravděpodobně nečekaně ocitli v situaci, kdy museli tento systém vysvětlovat kamarádům a známým z jiných univerzit. Tento unikátní systém Vysoké školy ekonomické, kde student za zapsané kredity „platí“ kreditovými poukázkami, může vypadat jako perfektní motivační faktor pro mladé...