Hra s nádechem komedie, dramatu, hororu i mystiky by vás mohla pobavit. Zásadní otázky typu „být, či …“ zůstanou pravděpodobně nevyřešeny. Nebudete mít alespoň na noc těžkou hlavu.
Hra s nádechem komedie, dramatu, hororu i mystiky by vás mohla pobavit. Zásadní otázky typu „být, či …“ zůstanou pravděpodobně nevyřešeny. Nebudete mít alespoň na noc těžkou hlavu.
Podle románu A. C. Doyla napsal J. Janků.
Divadlo v Celené, umělecký soubor CD 2002.
Režie: Petr Svojtka. Hrají: Radim Kalvoda, Hynek Čermák, Anna Hrnečková, Marek Ronec/Zdeněk Velen, Jiří Štrébl a další.
Nevadí vám psí chlupy na nohavicích? Máte rádi bahno, romantiku a Sherlocka Holmese? Nerozčiluje vás věčná nechápavost praktického lékaře Watsona a hra na housle? Zůstaňte v Praze.
Zde snad také uslyšíte vzdálené psí vytí. To jistě není Zdeněk Srstka, který svými kaskadérskými prackami obtěžuje kdejakého psíka. Kdyby jen zahlédl tu zubatou a krvelačnou bestii, vstávaly by mu vlasy hrůzou. Nemusíte jezdit do Británie, abyste zakusili atmosféru zapadlého a neúrodného kousku ostrovní země. Kraje, kde vítr čechrá vřes a bludičky v noci tančí svůj smrtelný balet nad temnými močály. Tam meluzína hraje svou tesknou píseň o ztracených poutnících, o povozech potopených i s vozkou a nešťastných láskách. V drsném kraji jsou krví vymalovány osudy marných životů tamních lidí. Děsivé příběhy ožívají jen pouhým pohledem na rozeklané kořeny mrtvých stromů…
To vše zažijete, navštívíte-li Divadlo v Celetné a představení Prokletí rodu Baskervillů, aneb Pozor zlý pes! Hra s nádechem komedie, dramatu, hororu i mystiky by vás mohla pobavit. Zásadní otázky typu „být, či …“ zůstanou pravděpodobně nevyřešeny. Nebudete mít alespoň na noc těžkou hlavu.
Herci ze skupiny CD 2002 čas od času nastudují představení, hlavně pro pobavení diváků. Na jejich snaze je něco, co nám připadá ochotnické. Ze hry je cítit zaujetí a radost tvořit. Tato hra je jistě zábavná nejen pro diváky, ale i pro herce. Při představení se nejspíše herci lidsky nevykoření, jak je to zvykem u opravdu „hlubokých“ her, kde běhá například Jiří Langmajer úplně nahý. V tomto představení do duše postav a herců nenahlédneme.
Hned na začátku prožijete překvapující setkání se senilním profesorem Moriartim. Ten se ptá, jestli tu bydlí Sherlock „Homeless“. Pohotový Dr. Watson briskně vysvětlí rozpor v profesorově otázce. Homeless, jako člověk bez domova, prý jen těžko může obývat byt v ulici Baker Street 221B. Dlouho na sebe nenechá čekat návštěva mladého Sira Henry Baskervilla. Už při prvním pohledu na něj se vnímavější návštěvníci přesvědčí o pravdivosti pověry, že staré šlechtické rody trpí degenerací. Ostatní to zjistí, jakmile Henry promluví.
Zapadlost a osamělost rodinného sídla je cítit neustále. Když se večer hrdinové loučí a odebírají se do svých komnat, dobrou noc jim popřeje i liška. Snad byl zámek Baskerville opravdu tak zapadlý. S liškou se potkáváme vždy při přání dobré noci. Ovšem jen do doby, kdy Holmes zjistí, že k výrobě elektřiny samotná ebonitová tyč nestačí. Potřeboval liščí ohon. Záludným přáním „dobrou noc“ vylákal lišku ze svého doupěte a naložil s ní opravdu krutě.
Hra je vtipnou kombinací slovního humoru, gagů a zajímavých rekvizit. Styl humoru je velice podobný cimrmanovskému. Dokonce je tento klasik představován jako osobní přítel Holmese. Důležitou součástí představení jsou i vtipné rekvizity. Poslechneme si dokonce autentický akustický záznam ostrovních brouků. Samozřejmě tím měli autoři na mysli skupinu The Beatles. Veselé je dívat se i na doktora Mortimera, jehož srdce zaplesá při pohledu na jakoukoliv lebku. Zvláště ho pak zajímá lebka Sherlocka Holmese. Poznal snad Mortimer, že má před sebou největší hlavu v kriminalistické historii?
Až půjdete z Divadla v Celetné, dívejte se pod nohy. Sugestivní atmosféra bezedných močálů by vás mohla potkat také cestou domů.
