Sedmý týden je pojem mimo VŠE prakticky neznámý. Na University of
Nebraska – Lincoln (UNL) vládne podobný postrach, po vyslovení jehož
jména se dočkáte soucitného pokývání hlavou. Midterm. „Budeš dnes
v noci spát?“ – „Ne, vyspím se o víkendu. V neděli – v sobotu
je fotbal.“
Podzimní prázdniny – fallbreak – jsou mezi jednou z mála
příležitostí, kdy je čas podívat se domů a navštívit rodinu
(v případě místních studenů), pracovat na projektech a úkolech, které
jste dosud odkládali (gratudate a postgraduate studenti) či zkoušet
v omezené době čtyř dnů objet polovinu Spojených Států a navštívit
nejméně dva národní parky či velkoměsto a utratit úspory v kasinu
(většina zahraničních studentů). Ano, poslední možnost byla pro mne tou
pravou.
Po návratu z Yellowstonského národního parku v půl druhé v noci
(okukování tamních veverek a gejzírů proběhlo podle plánu) v Nebrasce
začíná krušnoveselé období zvané midterm. Ještě v noci píšu recenzi
na knihu a ráno klusám s pěti čerstvě vytisknutými stranami na
přednášku. Studenti, kteří si v podzimním semestru zapsali sedmnáct
osmnáct (či více) kreditů šílí, ostatní šílí jen o trochu méně.
V knihovně stejně jako v kavárnách poblíž univerzity začíná být
problém najít volný stůl, většina z nich je obsazená až do půlnoci.
Lidé usínají v knihovních sedačkách a pokračují ve studiu dlouho do
noci ve svých pokojích a společenských místnostech. Soboty strávené na
fotbalovém stadionu, sledováním (amerického) fotbalu či prostě odpočinkem
celé situaci příliš nepomáhají.
Poté, co překonáte všechny zkoušky, seminární práce, prezentace a
projekty poloviny semestru, začne se blížit jeho konec. Hromada domácích
úkolů se o trochu sníží a člověk si uvědomí (pokud na to nepřišel
už dávno), že nejrušnější období sice skončilo, ale práce je i tak
stále dost. Úkoly tu jsou stále, všech šestnáct týdnů semestru. To je
také zřejmě největší rozdíl ve stylu studia „doma“ a „tady“.
Zatímco na VŠE se vcelku bez problémů dá vystačit (zkušenost autora –
nebijte mne, prosím) s rychloučením se na zkoušky a s přípravou
projektů, na UNL je nutná příprava a studium každý týden. Nejde jen
o to, že „bodované položky“ jsou rozloženy přes celý semestr, ale
i o to, že bez čtení před hodinou se člověk v nejlepším případě
cítí jako pitomec, co neví, která bije, a nemůže se zapojit do diskuze.
V tom horším potom přijde o body za nepřipravenost.
Dalším specifikem amerických vysokých škol je význam, který je
přikládán studijnímu průměru (GPA – grade point average). Každý
druhý hollywoodský film se stane realitou, když na písemce poprvé uvidíte
písmeno A. Pokud se daří i nadále, můžete semestr zakončit stejně
úspěšně a přiblížit se tak magické hranici 4.0 GPA (my bychom řekli
„samé jedničky“). Průměr není důležitý jen pro stipendia a
přijímací zkoušky do magisterského studia. Bez slušného GPA vás nevezmou
do vybranějších studentských spolků, armády (ta má na UNL zastoupení
zejména, co se týče letectva) a hlavně do práce. Pomalu se přestávám
divit, kolik času strávím „nad knihami“. V sobotu pauza, Nebraska
Cornhuskers čeká zápas proti Colorado Buffaloes. V neděli zpátky do
práce. Finals week se blíží.
