Senátorský program Romana Ondrčky je barvitým spojením několika
recyklovaných témat, která už otrlí pozorovatelé akademického dění
znají poslepu, ale i odvážných bodů, kterými chce zásadně změnit
fungování školy. Roman studuje bakaláře na Fakultě podnikohospodářské.
Kandidovat se rozhodl, když viděl, že senát Právnické fakulty na
Univerzitě Karlově, kde také studuje, dokázal fakultu změnit
k lepšímu.
Jak se podle tebe profiluje současný
akademický senát?
Je to konzervativní aparát, který neslouží nikomu, protože studenti
v něm nemají skoro žádný hlas. Zvedají ruce pro věci, o kterých
nic neví.
Konzervativní aparát, který neslouží nikomu?
No pardon. Slouží akademické části. Akademickým pracovníkům a
rektorátu. Akademický senát je podle mého ze dvou věcí. Aby byla
zachována samostatnost vysoké školy a její nezávislost na státním
aparátu a aby hájila zájmy studentů. Jednou ze základních chyb volebního
a jednacího řádu akademického senátu je, že v něm úplně chybí
usnášeníschopnost, co se týká studentské kurie. Ve chvíli, kdy
akademický senát je schopen usnášet bez jediného přítomného studenta, si
myslím, že ten systém není nastavený spravedlivě.
Přijde ti, že studenti v akademickém senátu fungují jako
opozice?
Přijde mi, že fungují jako poslušná opozice, která zvedá ruku, nejenom
pro všechno to, co říkají a co si chtějí nechat schválit akademičtí
pracovníci a rektorát, ale zároveň, když jim tam nic neschválí, tak proti
tomu nijak nebrojí. Klíč je, aby studentská kurie hlasovala jednotně a aby
už nebyla vystrašenou opozicí a hlasovala tvrdě proti opatřením, na
kterých, řekněme, se podílí především akademičtí pracovníci a které
vyhovují zejména jim.
Dobře, a co se bude dít ve chvíli, kdy necháte hlasovat o svých
bodech a oni vám řeknou na všechno ne?
Tak já si myslím, že v akademickém senátu budou sedět samí rozumní
lidé a že uvidí, že není úplně v pořádku, aby z deseti požadavků
studentů bylo zamítnuto deset. Zároveň jsem přesvědčen o tom, že jim
nebude vyhovovat situace, kdy z jejich deseti požadavků se sice deset
schválí, protože mají většinu, ale proti všem deseti vystoupí celá
studentská kurie. A to se v současné době neděje. Já jsem přesvědčen
o tom, že ti akademičtí pracovníci ani neví, že těm studentům nijak
neustupují a že jim nijak nevyhovují, a že usnesení o tom, že si
vyslyšeli návrh na víc míst na sezení, není dost. Že to je
vlastně nic.
Máš nějakou zkušenost s již zvolenými senátory? Jak se jim
dařilo prosazovat prvky jejich volebního programu? Bavil ses s některým
z nich?
Bavil, ale nechtěl bych pomlouvat, takže nevím úplně, jestli se k tomu
chci nějak moc vyjadřovat.
Ty a priori věříš, že je možné současné nestudentské
zástupce přesvědčit o svém programu, aby s tebou do
toho šli?
Určitě. Určitě. Já bych hrozně nerad prosadil něco, co je třeba
v mém programu, budu za to zvolen, a nakonec se zjistí, že to vlastně nikdo
nechtěl. Důležitá je diskuze se studenty, větší zapojení studentů do
dění akademického senátu. Chci je zvát je na každý senát skrze
Facebookové stránky. Jenom zjistit, kdy je jednání akademického senátu,
není vůbec jednoduché.
Není jednoduché zjistit, kdy je jednání velkého akademického
senátu?
Protože se k tomu člověk musí proklikat přes složité stránky VŠE a
myslím si, že by mělo být zveřejněno to, že se bude jednat, i na
Facebookových stránkách, což budu pravidelně dělat. Zájem studentů
obecně o akademický senát není nijak valný, k volbám chodí málo
studentů, ještě výrazně míň samozřejmě kandiduje, a je to škoda,
protože ta škola je tady kvůli nám, ne my kvůli ní.
Tedy zvýšit studentskou angažovanost?
Přesně tak, aby se studenti bavili o možných změnách a přišli
jednotlivé návrhy na změny podpořit svojí přítomností do senátu. Tam je
spousta míst, kam si můžou sednout. Myslím, že je tam snad i káva zdarma.
Takže, pokud bude chtít někdo kávu zdarma, tak ať se zastaví na
akademickém senátu, podpořit nebo se třeba vyjádřit k protinávrhům a
bodům v mém programu, abychom věděli, jestli prosazujeme něco, co je, nebo
není žádoucí. Byť jsem tedy přesvědčen, že body v mém programu jsou
dobré, a že by je chtěla drtivá většina studentů.
Uvidíme, jaký postoj k tomu zaujmou u voleb. A co věčný
evergreen koleje?
Myslím si, že ta situace je řešitelná nějakým průchodem nebo
nadchodem. Že by se VŠE měla spojit s Českými drahami a Správou
železniční dopravní cesty a vymyslet nějak bezpečný přístup. Ono pro
stát ani není nic horšího, než když přejede třiadvaceti,
pětadvacetiletého člověka vlak. Protože dvacet pět let investic do
vzdělání a zdraví vyjde vniveč.
Romanův dvanáctibodový program začíná poměrně neškodným
prodloužením úředních hodin studijního oddělení, pokračuje přes
umožnění druhého pokusu u zkoušky i se čtyřkou, doplnění grafických
učeben o iMacy, zákaz přidělování bodů za docházku, a končí
benevolentnějším přístupem k přestupům mezi fakultami. Zároveň se
nezapomíná věnovat místnímu folklóru, „Cestě smrti u Bulhara“,
vybavení školních prostorů a zajištění parkovacích míst i pro
studenstvo.
K současnému dění se nebojí být kritický, v programu například
informuje, že rektorka Machková zvýšila platy o více než 15 %,
přičemž by ale bylo vhodnější tyto prostředky věnovat studentům
vyjíždějícím do zahraničí. Zároveň je Roman pro zveřejnění
dokumentů týkajících se hospodaření: „Chtěl bych, aby byly výdaje
školy, každá jednotlivá faktura, zveřejněny na internetu, přičemž tyhle
data by mohly sloužit studentům píšícím závěrečné práce.“
Čtěte také:
