Sliby se mají plnit aspoň o Vánocích, zpívá v jedné známé písničce Janek Ledecký. Nejen o Vánocích. Sliby se mají plnit vždycky. Zvláště pokud je vyřkne významný veřejný činitel. Ten by měl svá slova velmi pečlivě vážit, protože lidé jim přikládají patřičnou váhu.
Sliby se mají plnit aspoň o Vánocích, zpívá v jedné známé písničce Janek Ledecký. Nejen o Vánocích. Sliby se mají plnit vždycky. Zvláště pokud je vyřkne významný veřejný činitel. Ten by měl svá slova velmi pečlivě vážit, protože lidé jim přikládají patřičnou váhu. Jenomže v Česku si ministr může dovolit občas jen tak něco „plácnout“. Problém nastává, když mu to někdo uvěří a začne se dle jeho „užbleptnutí“ chovat. Ještě horší ale je, když neuvážená slova z ministrových úst strhnou několik lidí. Třeba rektorů, kteří s vidinou vyšších dotací naberou o deset tisíc více studentů. Přitom příliv dodatečných financí neměli potvrzen na papíře. Co je to ústní slib od samotného ministra? Neznamená v podstatě nic. Veřejného činitele k ničemu nezavazuje. A co na to morálka? Nevzdoruje. Gentlemani jsou už přece jen přežitkem z dávné doby a dnes je v módě přísloví: „Sliby – chyby“. Chybou ale je slibovat něco, co nemůžu nebo nechci splnit.
