Soumrak dolaru jako světové rezervní měny

Stále více hlasů kritizuje dolar, který slouží jako světová rezervní
měna, a mluví se o zavedení neutrální světové měny. Podobnou ideu měl
i John Maynard Keynes. Mnoho odborníků si ale myslí, že pozici dolaru
ještě zdaleka neodzvonilo.

Dolar jako světové platidlo zažívá ústup, zní ve zkratce heslo mnoha
politických špiček. „Jediná rezervní měna se stala hrozbou pro světovou
ekonomiku, to je už každému jasné,“ prohlásil před rokem ruský premiér
Vladimír Putin na Světovém ekonomickém fóru v Davosu. A jakoby strhl
lavinu. Před summitem největších světových ekonomik (G20) v dubnu
2009 zveřejnil ideje na vytvoření zcela nové světové rezervní měny
i guvernér čínské centrální banky Čou Siao-čchuan. V září téhož
roku se ozvala OSN s prohlášením, že finanční systém, kde je dolar
jedinou rezervní měnou, by měl projít celkovým přehodnocením.

Profesor Zbyněk Revenda z katedry měnové teorie a politiky se přiklání
spíše k tomu, že dolar budou dohánět jiné měny. Důležité je dle jeho
názoru to, kdo chce dolar oslabit, respektive kdo navrhuje nové rezervní
měny. „Jde o prosazování státních – mocenských – zájmů a snahu
‚uškodit dolaru‘. Čína musí být obezřetná, protože má devizové
rezervy v hodnotě okolo 2,4 bilionu dolarů a většina rezerv je právě
v dolarových aktivech,“ upozorňuje profesor Revenda.

Pikle v zákulisí
Britský deník Independent pak v říjnu přinesl zprávu o údajných
tajných jednáních ministrů financí a guvernérů centrálních bank
ropných států Perského zálivu, Číny, Ruska, Francie a Brazílie o tom,
jak dolar z trůnu světové rezervní měny sesadit. Pokud by se to
realizovalo, šlo by o největší změnu ve světovém finančnictví od dohod
čtyřicet pět států v americkém Bretton Woods v roce 1944, kde dolar svou
dnešní pozici získal.

Prapůvodní příčina současné světové krize spočívá v konci
brettonwoodského systému globální regulace mezinárodních měnových
vztahů v 70. letech minulého století, tvrdí někteří ekonomové.
„Náklady, které svět nese za existující měnový systém, už možná
předčily jeho zisky,“ zdůvodnil plánovanou reformu guvernér Čou
Siao-čchuan. Vyřadit dolar z pozice světové jedničky podpořila
i světová esa americké ekonomické teorie a praxe jako nositel Nobelovy ceny
a bývalý viceprezident Světové banky Josef Stiglitz a investor a filantrop,
miliardář George Soros.

Prezident se nevzdává
V listopadu 2009 pak prezident Barack Obama věnoval obraně dolaru velkou
část energie své cesty po Asii. Jeho poradce Paul Volker přitom otevřeně
prosazuje vznik nové globální měnové unie spravované globální
centrální bankou. „Síla dolaru bude postupně klesat,“ souhlasí
s tímto názorem proudem i Tomáš Vlk ze společnosti Patria. I když podle
něj nepůjde o dramatické sesazení dolaru, ale o jeho dlouhodobý ústup
z pozic na úkor jiných měn včetně eura. Početná skupina ekonomů však
„sází“ na dolar dál.
„Naopak, už od příštího roku začne dolar zase sílit,“ je
přesvědčen třeba Jan Bureš, ekonom ČSOB. Komentátor Jan Macháček
považuje snahy o sesazení dolaru za nesmyslné, protože vzájemně
prospěšný pakt mezi USA a Čínou je příliš provázaný a zájmy všech
ostatních jsou proti tomu pořád příliš slabé. Nevylučuje ale, že
v pozici dolaru se tak za čtyřicet let octne čínský juan.

Pro rozvojové ekonomiky však risk sesazení dolaru bude jednou stát přece
jen za pokus. Dolar jako jediná rezervní měna totiž pro ně představuje
nespravedlnost „zaostalého unipolárního světového ekonomického
řádu“ – jak to formuloval ruský apel za novou rezervní měnu
k Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF).

Kam s tím?
Chudší země nemají mnoho možností, kam ukládat své devizové rezervy.
Podle nich tak mají USA výhodu. Podle Stiglitze se tím navíc z celého
finančního systému vytrácí disciplína, protože Spojené státy americké
peníze vždycky nějak seženou. To má podle něj „katastrofální
důsledky“. Nebezpečí číhá v Číně, která je největším věřitelem
USA. Wall Street Journal označil návrh na novou měnu bez ostychu za
„varování Spojeným státům, že Čína nebude platit jejich útratu
donekonečna.“

„Zda dolar může za příčinu současné globální finanční krize,
není možné říci. Je zkrátka dominantní měnou,“ upozorňuje profesor
Revenda a dodává, že „žádná rezervní měna nemůže být
životaschopná bez silné podpory Spojených států.“

Opatrně je pro změnu rezervní měny i MMF. Podle náměstka generálního
ředitele MMF Johna Lipskyho jde guvernérovi čínské centrální banky o
„zlepšení stability finančního systému“ a jeho návrh by měl být
brán vážně.

„Byl bych opatrný v potenciální radosti z poklesu významu amerického
dolaru – znamenal by růst významu něčeho jiného. Vedle eura pak již moc
možností není. Nebo chceme, aby nám vládl třeba rubl?“ ptá se profesor
Revenda.