K 1. lednu 2007 škola vypověděla Studentskému listu smlouvu, která byla uzavřena s minulým vedením na dobu neurčitou; výpovědní lhůta této smlouvy byla tři měsíce. VŠE nám smlouvu vypověděla kvůli nástěnkám. Některé už byly zrušeny a jiné nám měly být vzaty. Vypovězení vzhledem k udaným důvodům jsme nepovažovali za nějak fatální.
K 1. lednu 2007 škola vypověděla Studentskému listu smlouvu, která byla uzavřena s minulým vedením na dobu neurčitou; výpovědní lhůta této smlouvy byla tři měsíce. VŠE nám smlouvu vypověděla kvůli nástěnkám. Některé už byly zrušeny a jiné nám měly být vzaty. Vypovězení vzhledem k udaným důvodům jsme nepovažovali za nějak fatální.
Čekali jsme, že škola smlouvu opraví o pasáže, které už byly zastaralé (čímž nemyslím odebrání místnosti), protože škola nevědomky smlouvu porušovala, aniž by o tom věděla. Před začátkem semestru (8. února 2007) jsme začali hledat informace.
Prorektorka Machková nás odkázala na prorektora Koschina, ten nám 28. února, pár týdnů jsme nic nepodnikali, poprvé oznámil, že se nejspíš budeme stěhovat. Od něj vedla cesta ke studentské tajemnici. Její úřední hodiny jsou ale jednou týdně, což vše prodloužilo, takže až po třech týdnech jsme se dozvěděli, že se máme přestěhovat na Jarov. Přitom studentská tajemnice zrovna končila a dál jsme se měli obrátit na Petra Mazoucha, nového studentského tajemníka.
19. března v pondělí jsem ho kontaktoval, tou dobou již celkem klidný, neboť jsme dostali informaci, že se Jarov rekonstruuje a že nám kancelář do konce semestru zůstane. Ten se poměrně rychle zorientoval a poslal nás na právní oddělení. Tam jsme se 22. března dozvěděli a prorektor Soukup nám tu informaci potvrdil, že se opravdu stěhujeme. Prý zrovna připravoval materiál, který nám k tomu příští týden pošle. Další týden Studentský list rozjel petici, kterou podepsali mnohé studentské organizace, po jejím skončení se připojili také GaLes a AEGEE. Koncem týdne (29. března) podepsal se školou novou smlouvu s tím, že šéfredaktorovi bylo „vynadáno“, že to necháváme na poslední chvíli. 6. dubna jsme se přestěhovali do budovy naproti vrátnici do Nové budovy, tedy mimo školu. Tak máme novou hezkou kancelář (viz fotka na straně 1), i když s nájmem.
To je stručný vývoj událostí (a věřte že být jeho účastníkem bylo občas celkem humorné), které předcházely přestěhování i petici. Pan rektor Hindls píše, že vystěhované subjekty skutečnost přijaly s pochopením až na Studentský list. Opravdu by mě zajímalo, jak jsme mohli projevit pochopení, když jsme každou informaci ze školy museli páčit. Chápu, že pana rektora víc zajímají výzkumné záměry za 35 milionů než Studentský list, ale nikdy nám nikdo nevysvětlil, proč musíme na Jarov my a ne výzkumný záměr, který by tam možná spíš uvítal tolik zmiňované velké prostory a klid na práci. A stále je pro mě obtížné pochopit, proč již rok po otevření Rajské budovy a asi 150 nových kanceláří není na škole místo pro jednu malou redakci.
Čtyřicet pět minut na jednu cestu ze školy na Jarov a zpět je pro lidi, co se chtějí naučit psát a poznat nové tváře, moc. Takovou cestu za telefonem, internetem, materiálem i kamarády by asi činil málokdo, čímž by byla činnost Studentského listu handicapována. Na to, abychom zavedli služební mobily, resp. stáli fronty na počítače, nemáme finance, resp. čas. Nejsme založeni za účelem podnikání.
Upřímně by mě zajímalo, kolik lidí přijalo vystěhovaní s pochopením. Nejsme jediní, kdo se musí přestěhovat. A také podle mých informací nejsme jediní, kterým se nelíbí tristní forma komunikace ze strany vedení školy. My na to alespoň můžeme upozornit, ztráta zaměstnání nám nehrozí, možná proto to „nepochopení“.
Jednoduše se mi nelíbí, pokud se rozhoduje o nás, ale bez nás. Naše argumenty nikdo pořádně nechtěl ani slyšet (možná protože někteří členové vedení mají novinářské zkušenosti, tedy zdá se i know-how, jak Studentský list funguje), nikdo nám nic neřekne, ale my jsme ti zlí, co jako jediní nepochopili záměr školy. Proč asi?
