Čína je země mnoha krás, ale také mnoha kontroverzí. Během těch několika měsíců, které jsem tu strávil studiem čínštiny, jsem si nemohl nevšimnout, jak silnou roli má stát v psychologii občanů. A také jak rychle mi tento vliv začal připadat relativně samozřejmý.
V první řadě je tu bezpečnost, která může na první pohled působit i lehce komicky. Například je v ní zaměstnán zbytečně velký počet lidí. Můj kampus stráží až šest hlídačů u tří bran, nicméně nekontrolují, zda sem opravdu patříte. Fakticky jen obsluhují závoru, ale nejspíš by zasáhli, kdyby přišel nějaký opilec. Také bezpečnost v metru je tu brána velmi vážně: musíte si nechat projet veškeré tašky a batohy skenerem. Jenže kapsy vám už nikdo nekontroluje, i když u každého vstupu jsou dva zaměstnanci bezpečnosti.
Na vlakovém nádraží už vás sice „prošacují“, nicméně výbušninu v lahvi byste stále pronesli – tekutiny totiž nikdo neřeší. Nejen po Šhanghaji, ale i dalších velkých městech často najdete malé policejní budky, kde jsou dva až tři policisté. Většinou ale koukají do mobilu a nevšimli si ani, když jsem na červenou projel přes velkou křižovatku.
Také kamery najdete prakticky všude. Jen během mé dvouminutové cesty z učebny na kolej mě jich natočí minimálně pět, a to počítám jen ty, kterých jsem si všiml. I tak jsem už ale několikrát přelezl zavřenou bránu do areálu bez postihu.
Celé to je tak trochu na oko, takové divadlo. Psychologický efekt ale kamery očividně mají. Kapsáři tu nejsou, nemám nejmenší strach, že by mě někdo přepadl, a i když tu semafory často působí spíš dekorativně, tak dopravní nehodu jsem tu za celou dobu neviděl. Nic z toho mi už ani nepřijde zvláštní, mám pocit, že to vše zkrátka patří k běžnému životu. A i Číňané nejspíš přijali fakt, že jsou neustále pod dozorem, a neprotestují.
Aplikace tu o lidech sbírají více dat
Druhou oblastí je čínský internet. Je všeobecně známé, že vláda blokuje stránky a aplikace typu Facebook, Google a jiné. Jen málokdo si ale uvědomí skrytý význam těchto kroků. Vše je totiž nahrazeno čínskými verzemi, které zpravidla umí to samé a často mají i velmi podobný design. Je tu ale jeden zásadní rozdíl – sbírají o lidech výrazně větší počet dat.
Tyto aplikace používám i já, takže jsem si vesměs jistý, že čínská vláda ví, kde se pohybuji a co a k čemu používám. Platby přes QR kódy jsou tu také běžné, takže sbírání dat o platbách a následnou kontrolu lidí se Číňanům podařilo pozvednout na zcela jinou úroveň. Některá západní media informovala, že čínská vláda testuje sociální kreditový systém, díky kterému by vám například v bance mohli odmítnout poskytnout půjčku na základě nevhodných zpráv (například o vládě), které jste poslali přátelům. K tomu bych dodal, že technicky a mentálně už je na to Čína připravena.
Obyvatele ale takové zprávy vůbec nerozhazují. Kontrola je tu pro ně běžná věc, soukromí znamená málo. Smartphone tu má každý a kyberzávislost tu postoupila na novou úroveň. Data jsou tu pětkrát levnější než u nás, což jen celý dopad umocňuje. A mě to po čtyřech měsících už ani zvláštní nepřijde. Jen když se nad tím zamyslím, tak mě až mrazí. Totalitní režim je tu na vyšší úrovni než ho známe z dějepisu. Už ho necharakterizují uzavřené hranice a armáda v ulicích, ale ovládnutí mysli skrze „Velkého bratra“.
Foto: archiv Lukáše Hulínského
