Téměř půlnoc
Škvírami mezi mraky prosvítá bílý měsíc
(Šrámkovi tu chybí jen řeka)
z kouta mě imponuje Miles Davis a
nezvykle klidný a něžný Coltrane
Téměř půlnoc
Škvírami mezi mraky prosvítá bílý měsíc
(Šrámkovi tu chybí jen řeka)
z kouta mě imponuje Miles Davis a
nezvykle klidný a něžný Coltrane
Karlín leží
pohroužen do přemítání kam
se vším tím svinstvem které si tu
jen tak mimochodem
odplivla Vltava
Prázdnými ulicemi občas projede bílé auto
(skoro jako ten měsíc)
s modrým majáčkem a ospalými obličeji strážců
našeho nepořádku
Ráno se probudím
a budu muset předstírat úklid
pro klid
nejen můj a pak projít kolem partiček
které s heslem „kdo může pomůže“ víří prach našich dějin
Taky dostanu pusu za 3:30,– v půlminutě rozhovoru
mimo špičku
Čeká mě ještě život-
-ne celý ale čeká
ospalý v posluchárnách
opilý po probdělé noci
schoulený někde v pasáži obchodního domu když prší
šťastný z každé tvojí maličkosti
